Odešel čestný předseda frýdecko-místecké jednoty ČsOL br. plk. v. v. Adolf Kaleta

7. 8. 2018

S hlubokým zármutkem Vám oznamuji, že dne 27. července 2018 zemřel, ve věku 92 let, čestný předseda ČsOL jednoty Frýdek- Místek, plk. ve výslužbě Adolf Kaleta. Pohřeb se uskutečnil  s vojenskými poctami v pátek 3. srpna v kostele v obci Hrádek. 

Čest jeho památce.

 

PhDr. Petr Majer, plk. v. v.

předseda ČsOL jednoty Frýdek-Místek

  

Adolf Kaleta parte

 

BR. ADOLF KALETA

Narodil se 10. října 1925 v Albrechticích u Českého Těšína, kde také vychodil českou obecnou školu a měšťanskou školu v nedaleké Chotěbuzi. Jeho otec pracoval jako horník a maminka v menším hospodářství. Rodiče byli v roce 1941 donuceni přijmout Volksliste č.3 a Adolf Kaleta tak musel nedobrovolně nastoupit v roce 1943 do německé armády. Ocitl se v Breslau (polské město Vratislav – pozn. autora), kde byl společně s ostatními odvedenci vystrojen a po 14 dnech přesunut do jižní Francie do města Montaubaun. Krátce nato byli nasazeni ke střežení pobřeží Středozemního moře u města Nice, kde byl až do června 1943. Po vylodění spojenců v severní Francii byl přesunut v železničních vagonech na frontu. Protože železnice byla spojeneckými vojsky bombardována, tak se po několik nocí přesunovali pěšky a ušli asi 180 km. Před nasazením na bojiště však zůstal ještě s jedním kamarádem ukrytý v zákopu. Neuposlechl rozkaz německého důstojníka a skryt očekával příchod spojeneckých armád. Útěk se zdařil. Byli přesunuti na nedalekou farmu a odsud odvezeni na pobřeží a lodí do Anglie. Zde vykonal 17. července 1943 v Sout Hamptonu vojenskou přísahu a byl vycvičen na radiotelegrafistu, řidiče, předního střelce a věžového střelce tanku Cromwell. Byl zařazen ke štábní rotě čs. obrněné brigády s úkolem střežit velitelství brigády. 

Dne 31. srpna 1944 byla obrněná brigáda přesunuta na vyloďovací pláž Arromanches. Obdrželi úkol střežit německou posádku v přístavu Dunkerque, odrážet časté noční přepady Němců. Jako řidič tanku Cromwell se účastnil dvou úspěšných útoků 28. října a 5. listopadu 1944, kdy se podařilo zajmout větší počet Němců s poměrně malými ztrátami. Na tehdejší boje si dobře vzpomínal: „Dva naše tanky byly 28. října 1944 zničeny. Jeden najel na minu, druhý byl zasažen dělostřeleckým granátem. Protože Němci záměrně zatopili území, kde se mělo útočit a tanky nemohly být nasazeny do boje, tak jsem 5. listopadu 1944 bojoval již jako pěšák kulometčík. V tomto boji jsem zajal německého důstojníka. Byl to nadporučík, který mi odevzdal svou osobní pistoli. V dalším boji jsme zajali ještě dalších osm německých vojáků. Po tomto úspěšném útoku jsme se vrátili do výchozích pozic.

Do města Dunkerque jsem se dostal poprvé až na konci války, 8. května 1945. Rozkaz zněl připravit se k přesunu přes Německo do vlasti. Naše brigádní štábní rota se přesunula do západních Čech do Radošic. Protože jsem se rozhodl dokončit studium, byl jsem 21. září 1945 demobilizován. V říjnu 1946 jsem dokončil studium na Reálném gymnáziu v Ostravě v Matiční ulici a v listopadu 1946 jsem nastoupil jako úředník do Hospodářského družstva v Českém Těšíně. V dalším studiu jsem pokračoval na Vysoké zemědělské škole v Brně,“ upřesnil Adolf Kaleta.

V Hospodářském družstvu pracoval téměř 40 let. Prošel řadou funkcí, včetně ředitele podniku. V roce 1950 se oženil s Vladislavou Raszkovou a měli spolu dvě dcery. Do důchodu odešel v roce 1986. Byl nositelem řady vyznamenání a ocenění, aktivně pracoval jako předseda Československé obce legionářské, jednoty Frýdek-Místek a zároveň jako předseda ČSBS v Jablunkově. Po roce 1989 se podílel na přípravě důležitých zákonů oceňujících válečné veterány. Pravidelně organizoval poznávací zájezdy pro žáky české i polské základní školy z Jablunkova do Hrabyně a na opevnění v Darkovičkách, aby tak nebyly zapomenuty oběti, které válka přinesla.

V roce 2010, kdy jsme si připomněli 65. výročí osvobození,  jsem s plk.v.v.  Adolfem Kaletou navštívil přístavní město Dunkerque ve Francii a místa, kde jsou pochováni čsl. vojáci. Mezi nimi také čsl. vojenský hřbitov v La Targette, a zastavili  jsme se u pomníčku vojína Aloise Macoška , který byl stejně jako on, příslušníkem štábní roty.: „Vzpomínám si na tu nešťastnou událost velmi živě. Den před útokem, 27. října 1944, byl Alois Macošek vyslán na obhlídku terénu. Dostal se se svým obrněným vozidlem velmi blízko k německým pozicím. Zde ho německý odstřelovač zasáhl do hlavy, když se trefil do průzoru řidiče, který je pouze 4 cm široký. Alois Macošek (Magoseik) byl z Třince, kde má na místní škole pamětní desku.

V roce 2012 se významně podílel na založení Památníku legionářů na hoře Polední v Bystřici nad Olší, kde se nachází obelisk generála Josefa Šnejdárka a Mohyla české státnosti a kde je každoročně ukládána, v rámci tzv. Legionářského marše, prsť z bojišť 1. a 2. světové války. Mohyla české státnosti se prostřednictvím této tradice stává opravdovým pietním místem, těžištěm Památníku legionářů hodným úcty a pokory.

Plukovník ve výslužbě Adolf Kaleta zemřel 27. července 2018.

text: br. Petr Majer

 

pdf Text od br. Petra Majera, předsedy frýdecko-místecké jednoty ČsOL