Oheň(bez)naděje 2019

Už devátým rokem absolvovaly děti základních škol z okolí Ležáků cestu z vypálené osady přes Pardubice a Prahu do Chelmna nad Nerem. 

V neděli 23. června 2019 proběhlo v Ležákách tradiční pietní shromáždění, které připomnělo tragické události před 77 lety, vypálení osady a zavraždění téměř všech jejich obyvatel. Nacistické běsnění po atentátu na Heydricha přežili z Ležáků jen sestry Šťulíkovy, určené k převýchově, a dva chlapci, kteří byli tou dobou totálně nasazeni v Německu.

V Ležákách začíná symbolická cesta Ohně(bez)naděje. Děti ze základních škol z Prosetína, Skutče a Včelákova přinesly lucerny a během piety v nich nechaly zažehnout svíčky. S tímto světlem pak během čtyř dnů projely poslední cestu ležáckých dětí, přes pardubický Zámeček, kde byly v podvečer 24. června 1942 odebrány matkám, přes pražský útulek, až do vyhlazovacího tábora v Chelmnu nad Nerem, kde bylo s největší pravděpodobností 11 ležáckých dětí zavražděno.

Pardubický Zámeček

Druhý den přijely děti z okolí Ležáků do pardubické Larischovy vily, známé jako Zámeček. Doprovodila je Jarmila Doležalová, rozená Šťulíková, starší ze sester, které vyhlazení Ležáků přežily. Jarmile byly tenkrát tři roky a pobyt ve sklepení Zámečku si nepamatuje, první vzpomínky má až na dětské domovy, kterými prošla před tím, než se ji ujala německá rodina Pettelových.

Před Larischovou vilou se sešlo kolem stovky lidí. Přišli veteráni druhé světové války ( Tichomir Mirkovič, Vladimír Báča, Josef Novotný), historici a badatelé (Jiří Kotyk, Radovan Brož, Libor Pařízek), pamětníci heydrichiády, potomci zavražděných občanů na popravišti Zámečku a další vzácní hosté. Pozvání přijala i rodina Leiských. Vnuk pardubického stavitele Leiského, který opravoval věž Larischovy vily v roce 1906, se svou sestrou, synem a čtyřmi vnuky. Zajímali se o prkno, které se našlo při demolici krovu věže, na kterém je podpis jejich předka stavitele Leiského spolu se jmény řemeslníků. V rodinném archivu našli dosud neznámou fotografii jejich dědečka stavitele Leiského, jak s celou rodinou sedí před vstupními schody do Larischovy vily.

Ze sklepa na popraviště

V období, kdy Larischova vila patřila národnímu podniku Tesla, došlo bohužel k oddělení samotné vily od místa poprav. V dřívějším parku vyrostly nové mnohapatrové výrobní haly a díky oplocení areálu byla na mnoho desetiletí uzavřena cesta, kudy byli po atentátu na Heydricha voděni lidé na popravu. Díky intenzivnímu jednání ČsOL a vstřícné pozici firmy Foxconn byla poprvé po více než 60 letech tato cesta zpřístupněna. Podle slov Jitky Kratochvílové ze společnosti Foxconn se jejich společnost k tomuto kroku rozhodla na základě hluboké úcty k této tragické historické události. „Do budoucna plánujeme v místě vybudovat branku, která bude sloužit k trvalému využití cesty při vzpomínkových událostech,“ přislíbila Jitka Kratochvílová. Při výstupu z areálu, který se nachází na vrchu pískového valu, muselo být ukotveno kovové schodiště. “Pietního setkání se účastní veteráni a pamětníci,“ vysvětluje nezbytnou investici František Bobek, „jsou to často už hodně staří lidé. Po pískovém valu by se nevyškrábali.“ Všichni účastníci setkání u Larischovy vily tak prošli původní cestou až na popraviště k Památníku Zámeček, kde uctili památku všech 194 českých vlastenců, zavražděných po atentátu na Heydricha.

Lesopark Jiřího Potůčka

Děti i veteráni pak nasedli do připravených vojenských nákladních vozů a přemístili se do Lesoparku Jiřího Potůčka, kde si připomněli spolu se zástupci z Městského úřadu z Pardubic VII a dalších organizací osobu radiotelegrafisty Jiřího Potůčka (který by se 12. července dožil 100 let) a ostatní parašutisty vysazené na území Protektorátu Čechy a Morava. Po pietním položení věnců předvedla rota Nazdar dětem jakou výstroj měli výsadkáři, jaké používali vysílačky a opět je pak ve vojenských automobilech převezli k dalšímu zastavení Ohně(bez)naděje.

194 růží

Odpoledne se děti spolu s veterány nalodili na výletní loď Arnošt a vypluli směrem na Srnojedy. Po hodině plavby se loď otočila a pomalu plula proti proudu. Děti i veteráni vhazovali do Labe bílé růže se vzpomínkou na každou ze 194 obětí, jejichž těla byla spálena v pardubickém krematoriu a popel byl vsypán do řeky.

Náštěva chrámu sv. Cyrila a Metoděje

Třetí den brzy ráno vyjel autobus s dětmi do Prahy. Čekal je dlouhý den a dlouhá cesta. První zastavení bylo v pravoslavném chrámu sv. Cyrila a Metoděje v Praze, místě posledního boje českých parašutistů, kteří uskutečnili atentát na zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha. Operní pěvkyně Táňa Janošová s varhanním mistrem Martinem Jakubíčkem připravili pro děti půlhodinový koncert, který rozechvěl prostor celého chrámu. Poté se dětem věnovala mladá průvodkyně, která jim velmi emotivně přiblížila vyhrocenou dobu, ve které parašutisté v kryptě pod chrámem žili a kde také v boji se stonásobnou přesilou padli.  

Z Prahy děti zamířily do polské Lodže. Cestou se ale zastavily na hřbitově v Lázních Toušeň, kde je pochovaný armádní generál Tomáš Sedláček, bývalý předseda ČsOL, který stál u zrodu projektu Oheň(bez)naděje. František Bobek dětem připomněl příběh tohoto výjimečného člověka a děti spolu s Táňou Janošovou zazpívaly nad pomníkem českou hymnu.

Přes jisté problémy s klimatizací toho horkého dne pokračovaly děti směrem do Lodže, kam přijely ve večerních hodinách.

Lodž a bývalý německý nacistický vyhlazovací tábor Kulmhof (Chelmno)

Čtvrtý den ráno si děti prohlédly zrekonstruované historické centrum Lodže, dvůr textilní továrny Manufaktury, a poté se přesunuly do muzea Radegast. Na tomto bývalém nádraží byly za války rozdělovány transporty s židy a odpůrci nacistického režimu. Někteří skončili přímo v ghettu v Lodži, většina pokračovala do koncentračních nebo vyhlazovacích táborů. V tomto roce si Lodž připomíná 75 let od úplné likvidace ghetta. A tak se děti dozvěděly o tragické historii tohoto místa, prohlédly si maketu Lodžského ghetta, železniční vozy, kterými byli vězni převáženi, seznamy transportovaných a další artefakty připomínající konkrétní osudy konkrétních lidí. Nedaleko muzea leží největší židovský hřbitov v Evropě, má více než 180 tisíc náhrobků, různých velikostí, od honosných hrobek velikosti patrových domů po prosté kameny s vybledlými nápisy.

Po krátké prohlídce hřbitova přejely děti do Chelmna nad Nerem. Za války zde nacisté vybudovali vyhlazovací tábor a proběhly tu první pokusy hromadného spalování těl v krematoriích. Lidé zde byli zabíjeni v plynových vozech a poté vhozeni do hromadných hrobů v Lese Řuchovském, později byla jejich těla exhumována a spalována v primitivních krematoriích, zbytky skeletů rozemlety a rozprášeny po okolí. Zde byly pravděpodobně zavražděny i lidické a ležácké děti. Mají na kraji Lesa Řuchovského pamětní desku. A u ní skončila letošní (v pořadí již 9.) pouť dětí po stopách svých vrstevníků z Ležáků a Lidic.

 

text: Šárka Kuchtová, Český rozhlas

foto: Radek Pavlík