Vzpomínková pouť Ostravsko-opavské operace 2019

Druhá světová válka je vnímána jako nejhrůznější válečný konflikt, a to zejména vzhledem k vývoji vojenské techniky a způsobu vedení války. Právě ten z velké části smazal rozdíl mezi vojákem a civilistou, mezi zákopem a obyčejnou městskou ulicí. Dalším, ne však posledním, ale o to závažným důvodem je připomenout si vítězství nad největším přízrakem světových dějin – nacismem. Ten se podepsal pod mimořádně zákeřné a rozsáhlé vyvražďování civilního obyvatelstva podle absurdních rasových kritérií. 

Padli, abychom mohli žít

Provedení Ostravsko-opavské operace bylo svěřeno 4. ukrajinskému frontu v čele s armádním generálem I. I. Petrovem, který byl nahrazen v březnu armádním generálem A. I. Jeremenkem. Operace se zúčastnili také příslušníci 1. Československého armádního sboru, hlavně tankisté a letci. Směrem k Moravské Ostravě mířila vojska 4. ukrajinského frontu z Horního Slezska již od února 1945. Jednotky byly v této době natolik vyčerpány a oslabeny po bojích v západních Karpatech, že nemohly ihned přikročit k dalšímu útoku. Nejdříve musely doplnit své stavy, bojové prostředky a materiál a připravit novou útočnou operaci. Sovětské velení upřednostnilo obkličovací manévr, vedený stokilometrovým obloukem kolem Ostravy od severozápadu a západu. Byl zvolen hluboký úder, ve vedených křídlech vnitřními křídly 38. armády a 1. Gardové armády mezi Těšínem a Ostravou ve směru na Olomouc, zatímco Ostrava měla být obchvácena z jihu a jihozápadu.

Operace probíhala od 10. března do 5. května. Obzvláště těžké boje probíhaly v Opavě, kterou německá armáda prohlásila za pevnost. Po jejím dobytí bylo město z velké části zničeno. Další urputné boje svedly sovětské a československé jednotky o Kobeřice a Bolatice, kde byly soustředěny německé jednotky, podporované tanky a silnou dělostřeleckou a minometnou palbou. Přesto byly Bolatice ze 16. na 17. dubna dobyty a německé jednotky donuceny k ústupu a již následujícího dne byl zahájen postup na Hlučín.

V noci na 18. dubna byl za pomocí československých tankistů dobyt Zábřeh a časně ráno pronikli tankisté do Kravař. Sovětské jednotky se zaměřily na překročení řeky Opavy, podél níž byl odpor nepřítele nejhouževnatější. Po zdolání vodního toku byly zahájeny boje o osadu Štítina, jichž se účastnili také Čechoslováci. Datum zahájení poslední fáze ostravské operace bylo stanoveno na 25., ale z důvodu špatného počasí odloženo na 26. duben. Ze severu a severozápadu útočila na Ostravu 1. gardová armáda, která dobyla město Hlučín a na večer téhož dne již sváděla těžké boje o město a nádraží Bohumín. Dne 29. dubna se přiblížila vojska 38. armády a 1. gardové armády na dohled Ostravy. Ustupující německá vojska ještě během tohoto dne a následujícího dne dopoledne zničila všechny mosty přes Odru. V důsledku toho mohla v dobývání Ostravy pokračovat pouze pěchota podporována dělostřelectvem.

Rozhodující boj o město Ostravu vypukl v dopoledních hodinách 30. dubna 1945. Hlavní síly 38. armády překročily řeku Odru jižně od Svinova a zahájily poslední útok, do kterého se ve významné míře zapojila také 1. Československá samostatná tanková brigáda. Německé velení očekávalo hlavní nápor sovětských vojsk od západu, kde také nechávalo vybudovat nejsilnější obranu. Českoslovenští a sovětští tankisté dorazili do středu města kolem 17. hodiny odpoledne. Moravská Ostrava byla ohrožována ostřelováním ze Slezsko opavského návrší. Němci zničili všechny mosty kromě Říšského mostu. Ve středu města operoval 101. střelecký sbor, který likvidoval poslední zbytky odporu. V rámci sovětské 8. letecké armády působila také 1. Českoslovenká smíšená letecká divize. Při osvobozování Ostravy letectvo úspěšně podporovalo pozemní síly.

Během bojů v předměstských obcích a čtvrtích dnešní Ostravy padlo 1 142 sovětských vojáků, 3 příslušníci 1. českoslovenké samostatné tankové brigády a 388 civilistů. Na německé straně padlo přes 1 300 vojáků a civilistů. Kromě lidských obětí utrpělo město během války, a především za osvobozovacích akcí, i velké hospodářské škody. Komunikace byly rozrušeny a ve městě existoval pouze jeden most, spojující Slezskou a Moravskou Ostravu. V obvodu bylo válečnými událostmi poškozeno 3 198 domů, 241 úplně zničeno. Obyvatelstvo trpělo nedostatkem ubytovacích prostor a základních potravin.

Na místech bojů

U příležitosti 74. výročí ukončení druhé světové války se uskutečnila vzpomínková pouť po stopách Ostravsko-opavské operace v Moravskoslezském kraji. Tradičně byl s podporou Ministerstva obrany ČR vypraven z Prahy autobus s válečnými veterány a členy ČsOL, kteří na cestu vyrazili v neděli 28. dubna a v odpoledních hodinách dorazili do Hlučína, kde se na místním pohřebišti společně se starostou Mgr. Pavlem Paschkem poklonili památce zde pohřbených sovětských vojáků.

Na druhý den, 29. dubna již absolvovali společný program organizovaný místními členy ČsOL, který seznamoval poutníky nejen s Ostravou, ale hlavně s průběhem bojů o jednu z nejdůležitějších průmyslových základen nacistického Německa – Ostravsko.

Prvním zastavením byla obec Čavisov. Položením květin u Památníku osvobození obce Rudou armádou a v kulturním domě nás přijala starostka obce Ing. Jana Dedková, která připomněla rozsáhlé zničení obce za Ostravsko-opavské operace. V roce 1946 uzavřel Čavisov kmotrovskou smlouvu s východočeskou Chrudimí, která pomohla obci materiálně i morálně.

Druhým zastavením byla obec Dolní Lhota, kde nás tradičně vítá starosta Mgr. Bc. Vladimír Sobas. Obec leží přibližně mezi městy Ostrava a Opava, nad levým břehem středního toku potoka Porubky. Po dobu okupace byla obec součástí Sudet. Při osvobozovacích bojích padlo na pět set vojáků, mezi nimi devět příslušníků 1. Československé samostatné tankové brigády a sedmnáct občanů obce. Padlým tankistům byl vystavěn památník na místním hřbitově, kde byl proveden pietní akt s položením kytic. Kulturní program pokračoval ve společenském sále obecního úřadu, kde vystoupil dětský soubor Čtyřlístek, který si připravil pásmo písní pod vedení paní učitelky místní školy. Starosta připravil malé občerstvení, jejich kouzelné domácí koláče, které každoročně připravuje se svými lidmi. Za jeho snahu o udržování odkazu našich předků mu bylo poděkováno tajemníkem br. Jiřím Filipem a vedoucím projektu péče o válečné veterány br. Viktorem Šinkovcem.

Třetím zastavením byla obec Štítina, kterou poznamenaly líté boje na Opavsku na jaře 1945. Při velké tankové bitvě na konci dubna Štítinu osvobodila sovětská a československá armáda. U domu arm. gen. in memoriam Heliodora Píky jsme položili květiny a se starostou obce Pavlem Ulrychem vzpomenuli jeho mimořádné zásluhy v boji za osvobození vlasti během druhé světové války. Na levé straně hřbitova stojí pomník kameníka Romana Vávry, vytvořený po roce 1945, jenž připomíná průzkumníka Ivana Kubince, umučeného nacistickými vojáky, kdy byl přibit na vrata Zikova statku. I zde jsme položili květiny. Kouzelným osvěžením bylo vystoupení sboru dětí Beátka u hřbitova, letos doplněné o pásmo oblíbených písní z úspěšných filmů.

Čtvrtým zastavením byla obec Hrabyně. Národní památník II. světové války v Hrabyni byl vybudován na místě nejtěžších bojů Ostravsko-opavské operace v závěru války. Zúčastnil se jich i 1. Československý armádní sbor. Původně byl místem piety, nikoliv muzejním objektem. Vedoucí památníku Mgr. Kamila Poláková nás seznámila s průběhem bojů, také s jednotlivými expozicemi, které poskytují základní informace o období druhé světové války, umocněné autentickými předměty o emocionální prožitek. V pamětní síni se skleněným sarkofágem s prsťmi z bojišť druhé světové války, koncentračních táborů a dalších míst utrpení jsme vzpomněli těch, kteří padli – vojáků Rudé armády, příslušníků 1. Československého armádního sboru a civilního obyvatelstva.

Pondělním pátým zastavením byl tank 051 ve Slezské Ostravě, kde proběhl pietní akt, který připravilo Krajské vojenské velitelství Ostrava. Poslední zastavení proběhlo u mostu Miloše Sýkory, kde byly položeny květiny. Poděkování si zaslouží také čestná stráži vojáci v dobových uniformách, kteří důstojně vzpomenuli odvahu našich vojáků. Syn Jaroslav Gregor uctil památku svého otce padlého tankisty Josefa Gregora, který v posledních dnech války byl odstřelen německým odstřelovačem ,pamětní deska byla slavnostně odhalena v roce 1965 u příležitosti 20. výročí osvobození Ostravy. Syn Jaroslav zde přijíždí každoročně ,aby uctil památku zemřelého otce.

Třešničkou na dortu programu 29. dubna proběhla v ostravském kině Luna, kde jsme měli čest být přítomni slavnostní premiéře dokumentárního filmu Jaroslava Korytáře „Bitva o Ostravu 1945“ za účastí primátora města Ostravy Tomáše Macury a ředitele KVV Ostrava plk. Jaroslava Hrabce. Se stovkami návštěvníků jsme shlédli skvělý film, který neotřelým a pravdivým způsobem ukázal nejtěžší boje v regionu, doplněné o detaily v rozlišení zbraní, ale i výčtu velitelů Rudé armády, zdůraznění účastí 1. Československé samostatné tankové brigády, vedené plk. Vladimírem Jankem.

Příjemným zakončením náročného dne byl slavnostní večer v restauraci ostravského hotelu Brioni za účasti předsedy ČsOL br. Pavla Budinského. V budově, ve které se scházeli českoslovenští legionáři za první republiky, se tak uskutečnilo setkání válečných veteránů, zástupců jednot Moravskoslezského kraje a pozvání přijal rovněž plk. Jaroslav Hrabec společně s generálem Zdeňkem Jakůbkem a jeho chotí.

Komenského sady

Dopoledne 30. dubna patřilo tradičně pietě v ostravských Komenského sadech. U Památníku druhé světové války byl důstojnou tečkou našeho putování. Pietě bylo přítomno více než sto členek a členů ČsOL doslova z celé republiky.

Před přihlížejícími válečnými veterány, zástupci veřejnosti a nastoupenými vojáky proběhlo vyznamenání vojáků a legionářů, ředitel KVV plk. Jaroslav Hrabec zvláště ocenil místopředsedu ČsOL br. brig. gen. Václava Kuchynku, následně předseda ČsOL br. Pavel Budinský ocenil Pamětními medailemi ČsOL bratry a sestry z Obce legionářské a válečné veterány.

Při pietním aktu zazněla slova br. místopředsedy Václava Kuchynky, velvyslance Ruské federace v Praze, zástupce hejtmanství, primátora města, a následovala nekonečná řada věnců a kytic k pomníku Rudoarmějce od sochaře Konráda Babraje.

Lidé, kteří bojovali za osvobození Československa od fašismu, si zaslouží náš obdiv úctu. Jejich činy nesmějí být nikdy zapomenuty. Čest jejich památce! Jména hrdinů musíme připomínat zejména mladé generaci, která vyrůstá v mírových podmínkách a neumí si představit, jaká neštěstí přináší válka.

 

text: ses. Vlaďka Francírková

foto: ses. Marcela Ludvíková, br. Stanislav Pítr