23 zastávek na cestě ve stopách osvobození Ostravy

1. 5. 2020

Opatření proti probíhající pandemii naneštěstí zhatily realizaci plánovaných velkolepých oslav osvobození po celém Ostravsku. Hrdinové a oběti bojů, od kterých letos uplyne již 75 let, si však bezesporu zaslouží vzdát úctu – ač by šlo jen o skromný, symbolický hold. Proto se zástupci jednoty ČsOL Ostrava I vydali ve dnech 28. a 30. dubna na 23 vybraných míst, která by za normálních okolností navštívili v rámci tradiční poutě ČsOL, nebo účasti na pietních aktech pořádaných místní samosprávou. 

Za pražské ústředí ČsOL na Ostravsko dorazil 28. dubna br. Viktor Šinkovec, vedoucí Projektu péče o válečné veterány. Společně s předsedou naší jednoty br. Martinem Lokajem vyrazili nejprve do Hlučína, aby položili věnec na Vojenském hřbitově Rudé armády na Ostravské ulici. Zde ve dvou masových hrobech a pod 143 náhrobky spočívá více než tři tisíce rudoarmějců – vojáků i důstojníků, jejichž ostatky zde byly po válce svezeny ze širokého okolí.

Tichou vzpomínku následně věnovali jednadvaceti příslušníkům 1. čs. sam. tankové brigády pohřbeným v Bolaticích, kteří v okolí padli při mimořádně krutých bojích, jež se o obec rozpoutaly 16. dubna 1945. Přes těžké ztráty těchto dní stáli zanedlouho naši tankisté u Kravař, načež dobyli a drželi dvoukilometrové předmostí za řekou Opavou.

Třetí zastávkou byla Štítina, rodiště hrdiny dvou odbojů a oběti komunistů Heliodora Píky. Dne 18. dubna 1945 zde čs. vojáci podnikli s podporou rudoarmějců výpad ve směru od Kravař. Při bojích zahynuli dva naši průzkumníci. Třetí, Ivan Kubinec, padl do zajetí, kde byl mučen a následně přibit na vrata dnes již neexistujícího statku. Otřesnou událost zde dnes připomíná pamětní deska. Ostatky jednadvacetiletého Rusína spočívají na nedalekém hřbitově pod náhrobkem se skulpturou symbolicky znázorňující jeho tragický skon, pod kterou bratři na znamení úcty položili věnec ve státních barvách.

Rozměr válečných operací na Ostravsku a Opavsku v dubnu 1945, i rozměr lidského utrpení oněch dní, je zřejmě nejvíce patrný v Hrabyni – obci, jež byla během osvobozovacích bojů téměř celá zničena. Zároveň v ní stojí centrální památník Ostravské operace – Národní památník II. světové války, jehož základní kámen byl položen přesně před 50 lety. Další kroky našich bratří tak nutně vedly do jeho útrob na symbolický hřbitov, který připomíná na 13 000 padlých sovětských a čs. vojáků, a také umučených a zabitých obyvatel severní Moravy a Slezska.

Z Hrabyně se členové ČsOL následně přesunuli do Dolní Lhoty, kde se k nim připojil předseda jednoty Ostrava II br. Ryška. Na místním hřbitově se poklonili památce pětice čs. tankistů a ženistů, kteří padli 26. dubna 1945 při riskantním překonávání blízké říčky a během následného střetu s německými obrněnci. Všichni dnes spočívají pod nezaměnitelným náhrobkem tvořeným částmi pancíře, hlavní a pásy tanku.

Ve směru postupu čs. a sovětských jednotek před 75 lety se naši bratři vydali do Ostravy-Poruby, kde bylo před několika lety obětem války zbudováno důstojné pietní místo, jehož součástí je i masivní bludný balvan. Obec se 27. dubna 1945 proměnila téměř v peklo, když na ni začaly dopadat sovětské zápalné a tříštivé bomby, jež cílily na zde soustředěné německé jednotky. Zcela nebo částečně tehdy bylo zničeno téměř sto domů a zahynulo 26 místních občanů. O obec se bojovalo ještě další dva dny, během kterých padlo 192 rudoarmějců.

Věnec zástupci ČsOL položili také u památníku na místě zvaném U Korýtka v Ostravě-Zábřehu, kde v noci z 29. na 30. dubna 1945 přebrodily první sovětské a čs. jednotky řeku Odru. Místo vytipoval por. Emanuel Gramiš, přednosta spojovacího oddělení štábu 1. čs. sam. tankové brigády, který před válkou bydlel s rodiči v domku na okraji Zábřehu a okolí tak dobře znal. Díky němu již druhého dne postupovaly naše tanky přes Vítkovice a Moravskou Ostravu k Ostravici.

Po jejich stopách bratři dorazili až k mostu Miloše Sýkory, kde byl v samém závěru bojů zničen tank č. 051 npor. Nikolaje Ivasjuka. V plamenech tehdy zahynul jeho radista Ivan Ahepjuk. Jméno padlého je zvěčněno na pamětní desce umístěné na budově slezsko-ostravské radnice. Všechny jeho druhy, kteří v bojích za svobodu prolévali krev, pak připomíná právě tank T-34/85 č. 051, ve kterém mladý radista nalezl smrt. Na obou místech se proto členové ČsOL zastavili a vzpomenuli.

Hold byl samozřejmě vzdán také Miloši Sýkorovi, který údajně zahynul při záchraně mostu před vyhozením do vzduchu. Na této zastávce si připomenuli i nespočet bezejmenných civilistů, kteří se aktivně zúčastnili osvobození našeho města se zbraní ruce, jako ošetřovatelé zraněných a nedocenitelní průvodci sovětských a našich vojáků, díky kterým se rychle dařilo určit a likvidovat místa německého odporu.

V již osvobozené Moravské Ostravě vyhasl 30. dubna také život tankisty Josefa Gregora, jehož bronzová pamětní deska visí na budově dnešního odboru dopravně-správních činností magistrátu. Ani na něj legionářští bratři při své cestě nezapomněli.

Vzpomínku zástupci ČsOL ovšem nevěnovali pouze tankistům, ale také letcům 1. čs. smíšené letecké divize, jejíž příslušníci se zúčastnili vzdušných bojů na Ostravskem a podporovali postup sovětských i vlastních jednotek. Navštívili proto i jejich skromný pomník v parku Čs. letců, který v 90. letech k lítosti Ostravanů nahradil památník tvořený letounem Iljušin IL-10, nástupcem bitevníků IL-2, na nichž Čechoslováci na jaře 1945 bojovali.

Poslední zastávkou pro bří. Lokaje, Šinkovce a Ryšku byly i tentokrát Komenského sady, ústřední místo každoročních oslav osvobození města Ostravy. Tradiční důstojný pietní akt za účasti válečných veteránů, armády a představitelů samosprávy i různých spolků však tentokrát musela nahradit pouze tichá vzpomínka u Památníku osvobození Rudou armádou, jež byl odhalen při 1. výročí osvobození roku 1946 a jež coby mauzoleum uchovává na šest stovek uren padlých rudoarmějců, čs. vojáků a civilistů. Předseda jednoty Ostrava I br. Lokaj na závěr cesty po stopách osvobození položil věnec také na hrob hrdiny SSSR Stěpana Vajdy, který padl již na začátku dubna 1945 v bojích u obce Tworków v dnešním Polsku, kam se vzhledem k uzavřeným hranicím nemohli členové ČsOL vydat.

V pouti připomínající hrdiny a oběti krvavých bojů, které bezprostředně předcházely osvobození Ostravy, pokračovali členové jednoty Ostrava I 30. dubna.

Předseda jednoty br. Lokaj a tajemník jednoty br. Rusek navštívili nejprve Sudice, na jejichž okraji stojí tank T-34/85 upomínající překročení hranic okupované vlasti jednotkami 1. čs. sam. tankové brigády 15. dubna 1945. Pro nejednoho z jejích příslušníků původem z Volyně to bylo vůbec poprvé, co vkročili na československou půdu.

Další zastávkou byla Velká Polom, při jejímž osvobozování padlo před 75 lety 168 rudoarmějců 4. ukrajinského frontu. Jejich nejvyšší oběti vyjádřili bratři dík u pomníku Na Havírně (jak bylo ale už zmíněno výše, padlí jsou dnes pohřbeni v Hlučíně).

Již podruhé se zástupci jednoty Ostrava I zastavili také v nedaleké Dolní Lhotě, kde ve dnech 26. až 28. dubna 1945 vedli vojáci 121. střeleckého sboru Rudé armády a tankisté 1. čs. sam. tankové brigády urputné boje s tvrdošíjně se bránícími Němci. Stovky vojáků tehdy v okolí padlo, mezi nimi i dvanáct našich tankistů, jež bratři uctili položením kytice k památníku obětem II. sv. války.

Krví byl vykoupen takřka každý metr přístupové cesty na Ostravu, na kterou před 75 lety rudoarmějci s našimi tankisty postupovali hlubokým obchvatem od severozápadu. Na 23 padlých vojáků Rudé armády zástupci jednoty vzpomněli ve Vřesině, kde je jejich památka uchovávána společně s místními obětmi I. a II. sv. války.

Kytici bří. Lokaj a Rusek položili rovněž v Čavisově, kde osvobození obce 28. dubna 1945 četou čs. tanků s výsadkem rudoarmějců 383. střeleckého pluku připomíná sovětská 122 mm houfnice M1938.

Z Čavisova směřovaly kroky členů jednoty Ostrava I do Klimkovic, které čs. a sovětští vojáci osvobodili v dopoledních hodinách 29. dubna, což připomíná monumentální památník u místního zámku. Nedaleko od něj, v lesíku pod hřbitovem, stojí ještě jeden, méně nápadný pomník patřící sovětskému letci por. V. A. Staškovi, jehož Lavočkin La-7 se na místě zřítil 27. dubna. Na místo bratry zavedl p. Jakub Unucka, který se o vznik pomníku a identifikaci padlého letce před pěti lety zasloužil.

Poslední zastávkou druhého dne cesty zástupců ostravské jednoty po stopách osvobození byla Stará Bělá, kde skončila válečná, a bohužel i životní, pouť 57 rudoarmějců. Dne 1. května zde zemřel také Albert Markovič, samopalník 1. čs. sam. tankové brigády. Dvaadvacetiletý rodák z Podkarpatské Rusi židovského původu přežil šestiletou maďarskou okupaci a v lednu 1945 vstoupil do řad čs. armády. Zranění utrpěné v závěrečných bojích Ostravské operace se mu však stalo osudným. Jemu i dalším obětem byla věnována tichá vzpomínka.

Za oba dny navštívili členové výboru jednoty Ostrava I dohromady 23 památníků a hrobů, což je ale pouze zlomek míst paměti, které připomínají oběti a hrdiny bojů za svobodu Československa na Ostravsku. Ač šlo vzhledem k současné situaci o komorní vzpomínku, jsme přesvědčeni, že měla smysl a věříme, že inspiruje další členy ČsOL, jakož i naše fanoušky a sympatizanty, aby sami, nebo s rodinou, navštívili pomníky a hroby ve svém nejbližším okolí. Půlkulaté 75. výročí je pro to více než dobrým důvodem.

text a foto: br. Martin Lokaj