28. říjen a Ostrava
Letošním oslavám Dne vzniku samostatného československého státu zabránila nutná protiepidemická opatření. To však není důvod, abychom památný 28. říjen 1918 zcela opomenuli, i kdyby mělo jít o vzpomínku čistě osobní. Situaci se přizpůsobila také jednota Československé obce legionářské Ostrava 1, jejíž členové položili kytici na již tradiční místo paměti spjaté s oslavami tohoto svátku v Ostravě – k památníku těch, bez jejichž úsilí a obětí by československý stát nevznikl – Zborovskému pomníku I. a II. zahraničního odboje v Husově sadu. Po vzpomínce na všechny československé legionáře, jíž se zúčastnili také členové T. J. Sokol Moravská Ostrava I, jsme se vydali vylidněnými ostravskými ulicemi ve stopách událostí, které se na nich udály v posledních dnech října 1918.
Naše kroky vedly nejprve k domu na rohu Hollarovy a Poděbradovy ulice, někdejšímu vyhlášenému hotelu Slavia, v jehož kavárně se po obdržení zprávy o státním převratu sešli v podvečerních hodinách 28. října představitelé českých politických stran na Ostravsku. O revoluci v Praze je jako první informoval šéfredaktor Moravskoslezských listů Ladislav Knotek, který tehdy jako každý den telefonoval svému zpravodaji ve Vídni, aby si opatřil informace o aktuálním dění na frontách. Narychlo svolaná schůze bez jakýchkoliv průtahů vytvořila Okresní národní výbor a do jeho čela zvolila sociálnědemokratického poslance říšské rady Jana Prokeše, pozdějšího vládního komisaře a bezesporu nejvýznamnějšího starostu meziválečné Moravské Ostravy. Brzy na to do Slavie dorazil okružní telegram Národního výboru v Praze s textem prvního zákonu československého státu a provoláním k národu.
Nejpalčivější otázkou, jež musel Okresní národní výbor ihned řešit, bylo, jak informovat rychle a bezpečně širokou veřejnost. Tento úkol na sebe vzal ředitel Lidové knihtiskárny Otto Štěpánek, v jehož šlépějích jsme se od Slavie vydali k moravsko-ostravskému (českému) Národnímu domu, v němž dnes sídlí Divadlo Jiřího Myrona. I před 102 lety se zde hrálo. Na prknech právě probíhala premiéra dramatické báchorky Aloise Jiráska Pan Johanes, když se Štěpánek vynořil zpoza opony a přečetl provolání: „Lide československý! Tvůj odvěký sen stal se skutkem. Stát československý vstoupil dnešního dne v řadu samostatných, svobodných, kulturních států světa…“ V představení vystupoval tehdy ještě neznámý herec Oldřich Nový, který později vzpomínal na reakci publika: „Co se stalo v hledišti, to ani nejde popsat. Lidi propukli v ohlušující jásot, objímali se, plakali, zpívala se hymna a zdálo se, že je s Johanesem konec.“
Herci brzy následovali diváky na blízké náměstí Císaře Karla (dnes Masarykovo), které symbolicky vyčistili od nenáviděné monarchie svržením vývěsního štítu kavárny Habsburg. Hůře pak skončili úřední i soukromí dvouhlaví rakouští orli z okolních domů – ty slavící Češi „utopili“ v kalných vodách řeky Ostravice. Na náměstí před radnicí se mezitím shromáždil početný dav, který po čtyřech letech válečného strádání a represí nadšeně skandoval a zpíval národní písně. I přes vášnivé protiněmecké projevy se však převrat ve městě obešel bez násilností. Úřady, ani vojenská posádka, tvořená z valné části maďarskými vojáky, se nezmohla na jakýkoliv odpor – během několika málo dní byla státní moc nad Moravskou Ostravou a sousedními obcemi plně v rukách Okresního národního výboru, který začal zasedat v Národním domě.
Před starou moravsko-ostravskou radnicí, kde o více jak století dříve české obyvatelstvo slavilo nově nabytou svobodu, jsme zakončili naši krátkou vycházku také my, abychom při této příležitosti vzdali hold prezidentu Tomáši Garriguu Masarykovi, kterého zde připomíná bronzová busta. Věříme, že v příštím roce se na stejném místě sejdeme již v obvyklém počtu a Den vzniku samostatného československého státu uctíme tak, jak se k jeho historickému významu sluší a patří.
text a foto: br. Martin Lokaj
