Branné dny mladoboleslavské jednoty na legionářském táboře

16. 9. 2020

V polovině srpna uspořádala mladoboleslavská jednota již druhý ročník letního dětského tábora, nejenom pro děti členů jednoty. Tábor se uskutečnil ve východních Krkonoších, pár desítek metrů od státní hranice, v osadě Bobr u Žacléře. 

Hlavním cílem tábora bylo poznání přírody, kterou nabízí právě východní část Krkonoš a historii tohoto na dějinné události bohatého kraje v zájmu přiblížení tradic Armády ČR. Prvním úkolem dětí i instruktorů byla výroba táborových triček, která si děti dle vlastní fantazie připravila. Nezřídka se na nich objevili i vojensko-historické motivy a symboly české státnosti. Každý frekventant tábora zároveň obdržel zápisník, do nějž si po celou dobu tábora zaznamenával své zážitky, postřehy, poznámky, ale i odpovědi znalostních soutěží.

I přesto, že tábor tvořila děvčata a pouze jeden chlapec, první naše cesta nemohla vést nikam jinam, než na soustavu bývalého opevněného pásma z roku 1938, a to na dělostřeleckou tvrz „Ježová hora“ (dnes muzeum Stachelberg). První zastávka proběhla u pietního místa, kde byl v září roku 1938 zákeřně zastřelen vojín Josef Beran, střežící staveniště dělostřelecké tvrze. Dále při procházce po povrchu tvrze jsme prohlédli lehké objekty vz. 37, spojovací zákopy a především podzemí dělostřelecké tvrze. To bylo pro děti největším zážitkem. Podzemí tvrze nebylo dostavěno a tak jsme mohli vnímat atmosféru jen nahrubo vyrubaných sálů ve skále, chladu a vlhka a přítomnost horníků a stavebních dělníků z roku 1938. Jakmile jsme vystoupali z podzemí ven, nemohli jsme zapomenout na zdejší přírodní krásy a vyběhli po točitém schodišti na rozhlednu Eliška a za krásného počasí sledovali nádherné okolí. Potom jsme již pěším pochodem zamířili na horský hotel Ozón a následně již přes hřeben zpět do tábora.

Další den se počasí změnilo a pršelo, což naštěstí nemělo vliv na morálku osádky tábora ani jejich vedoucích. Cílem se nám stal Trutnov a jeho vojenské památky. Putování jsme zahájili v Muzeu Podkrkonoší. Zde nás přivítal ředitel muzea Vlastimil Málek a člen naší mladoboleslavské jednoty br. Ondřej Vašata, který se nás ujal a provedl výstavami, které zrovna v muzeu běží. Ondřej se ukázal jako skvělý průvodce. Společně jsme prošli výstavou dětských kočárků a panenek, historií prusko-rakouské války se zaměřením na Bitvu u Trutnova v červnu 1866, jejíž bojiště jsme odpoledne také navštívili. A nezapomněli jsme ani na pomník padlých trutnovských občanů z první světové války, tedy na repliku původní sochy Emila Schwantnera „Tanec smrti“.

Další dny už proběhly ve znamení příjemného počasí a tak jsme mohli vyrazit do hor. Uspořádali jsme výpravu na Rýchorskou boudu, kde jsme přenocovali do druhého dne. Ti, co vydrželi celodenní výstup a večer neusnuli, měli možnost pozorovat noční oblohu včetně padajících hvězd. A protože jsme tábor mladých legionářů, drželi jsme se cestou, co to šlo, pevnostní linie. Opět jsme zkoumali jak objekty lehké, tak objekty těžkého opevnění, které obzvláště budily respekt a vlastně i strach.

Dalším zajímavým místem, kam jsme děti přivedli, byl Růžový palouček. Jedná se o místo na státní hranici, kudy odešel do exilu učitel národů Jan Ámos Komenský a již se nikdy do své vlasti nevrátil. A tak ať táborníci chtěli nebo ne, povídali jsme si o jeho životě a profesní dráze tohoto českého velikána.

A protože příroda a opevnění jsou spolu silně provázány, ukázali jsme dětem, již naposledy, objekt československého opevnění s číselným označením T-S-63, který je ve správě našeho člena br. Jiřího Kratochvíla s přilehlým lehkým objektem vz. 37. Kdo chtěl, opékal buřty, prohlédl si opevnění nebo stavěl v lese domečky pro lesní skřítky.

Tábor hodnotíme velmi pozitivně, nejen proto, že jsme zvládli veškeré nástrahy táboření, ale i to, že jsme naše převážně tábornice, zaujali tématikou, která není zrovna holčičí. Důkazem toho byla konečná kontrola zápisníků, které si děti během tábora vedly a ze kterých vyplynulo, že se vůbec nenudily.  

Zároveň děkujeme vše pomocníkům, kteří pomohli zajistit zázemí, a zvláště Ministerstvu obrany ČR za podporu.

text a foto: br. Michal Beneš