Vzpomínka na oběti nacistického věznění v polském Brzegu

16. 8. 2023

Ke konci června 2023 se šestičlenná skupina tvořená členy Jednoty Československé obce legionářské Olomouc 1 „6. čs. střeleckého pluku Hanáckého“ a příznivci legionářských idejí z Olomouce a okolí, vydala na putování po Polsku. Cílem byla návštěva celé řady polských vojenských muzeí a míst spojených především s historií druhé světové války, k nimž např. patřila vysílačka v Gliwicích, Westerplatte nebo Helská kosa.

Výprava se vydala na cestu 21. června 2023 a prvním bodem programu se stala návštěva Hřbitova českých zajatců (Cmentarz jeńców czeskich), jenž se nachází v městě Brzeg (německy Brieg, česky Břeh; 40 km jihovýchodně od Vratislavi). Útrapy nacistického věznění v káznici (Zuchthaus) v Briegu nepřežila řada vězněných Čechů. Po druhé světové válce byly nalezeny ostatky 166 Čechů. Po rozhodnutí ponechat ostatky v Brzegu byl hřbitov Poláky důstojně upraven a nainstalováno 12 náhrobních kamenů se jmény identifikovaných Čechů. Členové výpravy na hřbitově uctili památku zde pochovaných českých obětí nacistického věznění v místní káznici krátkým pietním aktem, který byl zakončen položením věnce. Zároveň si blíže připomenuli alespoň jeden osud člena odboje z Moravy, který útrapy nacistického věznění v tehdejším Briegu nepřežil.

Prostřednictvím br. Žižky se členové výpravy seznámili s tragickým osudem italského legionáře, prvorepublikového vojáka a člena domácího protinacistického odboje Josefa Smrčky (16. 9. 1897 – 25. 7. 1944). Osud Smrčky byl napevno propojen se službou v armádě od října 1915, kdy byl prezentován jako domobranec u Zeměbraneckého pěšího pluku č. 28 (Landwehrinfanterieregiment Nr. 28). Od ledna 1916 byl nasazen na východní frontě, kde bojoval do září 1916. Kvůli léčbě břišního tyfu strávil následujících pět měsíců v nemocnici. Krátce po návratu na východní frontu nastalo v březnu 1917 jeho přemístění na italskou frontu. V řadách Střeleckého pluku č. 28 (Schützenregiment Nr. 28) se zapojil do 11. bitvy na Soči. V rámci bitvy byl 19. srpna 1917 v Bodrežké muldě u obce Kanal zraněn do levé nohy a následně zajat.

V zajetí prošel Josef Smrčka řadou zajateckých táborů, než se dostal do československého zajateckého tábora v Padule. Zde se přihlásil do pracovních oddílů a 18. dubna 1918 ve městě Goito podepsal vstup do československé legie v Itálii. Smrčka byl přidělen ke štábní rotě III. praporu 33. československého střeleckého pluku, s kterou absolvoval frontové nasazení u Gardského jezera. V prosinci 1918 nastal odjezd do nově vzniklého Československa a vzápětí po příjezdu čekalo na italské legionáře bojové nasazení na Slovensku. S 33. čs. střel. plukem se Smrčka podílel na obsazení Bratislavy a v červnu 1919 u Čifár úspěšně bránili Maďarům v cestě na Vráble a Nitru.

Po uklidnění situace na Slovensku se s Pěším plukem 33 přestěhoval až do Chebu, kde byl v roce 1920 přijat do československé armády jako poddůstojník z povolání v hodnosti rotmistra. Pro potíže se zraněním z první světové války byl od ledna 1923 přeložen do kategorie rotmistrů evidenční služby. Do roku 1930 úspěšně působil na doplňovacím okresním velitelství v Chebu. Již jako štábní rotmistr byl přemístěn k doplňovacímu okresnímu velitelství v Uherském Hradišti, kde pokračoval ve velmi dobré práci. S rodinou se usadil ve Starém Městě u Uherského Hradiště, kde si pořídil vlastní rodinný dům. Život na Slovácku se mu bohužel stal osudným.

Po německé okupaci se aktivně zapojil do Obrany národa na Uherskohradišťsku. Jeho rozsáhlá odbojová činnost (např. obstarání zbraní a pomoc s odchody do zahraničí) neušla pozornosti gestapa. Po zatčení v lednu 1940 prošel věznice v Uherském Hradišti, v Brně v Kounicových kolejích, ve Wohlau (polsky Wołów) a v Breslau (polsky Wrocław, česky Vratislav), kde byl v říjnu 1942 odsouzen. Lidový soudní dvůr (Volksgerichtshof) Josefa Smrčku odsoudil na 15 let vězení a na 10 let ztráty občanských práv za přípravu velezrady proti Říši v ilegální vojenské organizaci. Z Breslau putoval Smrčka zpět do káznice ve Wohlau, kde pobýval do srpna 1943. Z Wohlau byl přemístěn do káznice v Briegu. Bohužel jednou z obětí, která nepřežila útrapy věznění v káznici v Briegu byl Josef Smrčka. Naposledy vydechl 25. července 1944 v 5:30 hod. a poté byl pohřben na hřbitově v Briegu.

Po konci druhé světové války se na jeho příspěvek k osvobození Československa nezapomenulo. Josef Smrčka byl např. vyznamenán Československým válečným křížem 1939 a povýšen na štábního praporčíka evidenční služby. Jeho jméno je zároveň vzpomenuto na několika pamětních deskách, které se nacházejí v obci Studená, Praze a ve Starém Městě.

Popisky fotografií:

  • Šrtm. evid. Josef Smrčka na fotografii ze 30. let 20. století (Archiv autora)
  • Smuteční oznámení o úmrtí Josefa Smrčky (Archiv autora)
  • Br. Michal Sedlák na závěr pietního aktu pokládá věnec (Archiv autora)
  • Skupinový snímek členů červnové výpravy do Polska po pietním aktu (Archiv autora)

text a foto: br. Petr Žižka