Generál Karel Mejstřík: Muž ryzího charakteru, rytířského smýšlení, loyální a upřímný
„Nad bojištěm se již sneslo šeru, když četa našich rozvědčíků vyrazila z Dobrovlán a s ní velitel roty, štábní kapitán Mejstřík. Hned v čele, hned na konci čety, je Mejstřík všude a všude se projevuje jeho blahodárný vliv. Sám přesný a k sobě i k jiným přísný, ale uznalý, spravedlivý a lidský, získal si úctu všech.“
Tak to v knize Srdce ze zlata i z ocele vzpomínal Metoděj Pleský na Karla Mejstříka, nejslavnějšího českého kornilovce.
Karel Mejstřík se narodil 18. října 1886 v Praze-Lahovičkách. Vystudoval reálné gymnázium na Smíchově a v roce 1905 úspěšně dokončil i Českoslovanskou obchodní akademii. Následně absolvoval povinnou vojenskou službu, během níž vystudoval i školu pro důstojníky v záloze. Až do války poté pracoval jako úředník pozdější ČKD. Od mladého věku byl členem Sokola a posléze i jeho cvičitelem.
Do rakousko-uherské armády narukoval hned v první vlně mobilizace a sloužil jako velitel čety na srbské frontě. Byl raněn a až do března 1915 se léčil. Následně odjel na východní frontu, kde byl 27. července 1915 zajat. Již v prosinci se hlásil do České družiny, první československé jednotky v Rusku, kam byl zařazen coby tlumočník u 8. armády generála Alexeje Alexejeviče Brusilova.
Na jaře roku 1917 se velení 8. armády ujal legendární velitel generál Lavr Georgijevič Kornilov. Zatímco byl postoj ruské vlády i řady ruských velitelů k Čechům a Slovákům nedůvěřivý, Kornilov měl výborné zkušenosti s dobrovolci České družiny. Když v roce 1915 padl do zajetí, byl z něj zachráněn za pomoci českého zdravotníka Františka Mrňáka. Rozhodl se tedy, že jim umožní vstup do jeho jednotek. Pro slovanské dobrovolníky tak založil úderný oddíl, ten se již v květnu rozrostl na prapor a v srpnu 1917 dokonce na 1. slovanský úderný pluk. Jeho mužům se slangově říkalo „kornilovci“.
Právě do řad kornilovců se v polovině června 1917 přidal i Karel Mejstřík. Počet Čechů v jednotce velmi rychle přesáhl stovku, vznikla tak samostatná česká rota, do jejíhož čela si dobrovolci zvolili právě podkapitána Karla Mejstříka. Pod jeho velením se jednotka zúčastnila i Kerenského ofenzívy v létě 1917. Při ní se odehrála nejen známá bitva u Zborova, ale i čeští kornilovci zaznamenali značných úspěchů a jejich prestiž stoupla. Těsně před bolševickou revolucí se Mejstřík nakazil střevním tyfem, zhoubnou nemoc se mu však podařilo porazit. Následně, jako řada dalších českých kornilovců, vstoupil do našeho vojska na Rusi. Sloužil na štábu 1. střelecké divize a na konci léta 1918 byl převelen k budujícímu se 1. rusko-českému pluku a následně začal fungovat jako atašé u štábu Ruské dobrovolnické armády. Od března 1919 až do konce sibiřské anabáze fungoval jako náčelník výzvědného oddělení 3. střelecké divize. Do vlasti se navrátil na lodi Thomas.
V republice sloužil nejprve jako podnáčelník a poté náčelník štábu Zemského vojenského velitelství v Užhorodě. V říjnu 1922 začal studovat vysokou školu válečnou v Paříži, dva měsíce na to byl povýšen na plukovníka. V roce 1925 úspěšně dostudoval a stal se náčelníkem štábu Zemského velitelství v Bratislavě. V letech 1928 a 1929 velel pěšímu pluku 43 v Brně a následně 3. brigádě v Plzni. V roce 1929 byl povýšen na brigádního generála. Slibně rozjetá kariéra končila v roce 1933, kdy byl přeložen do výslužby kvůli zdravotnímu stavu. Důvodem bylo kornatění aorty, a hlavně pak degenerativní nemoc sítnice. Usadil se ve Zbraslavi.
S německou okupací země se napojil na své bývalé kolegy a vstoupil do vojenské odbojové organizace Obrana národa. Pracoval ve firmě Intex, které řediteloval generál Vojtěch Klecanda. Ten v podniku shromažďoval bývalé legionáře a budoval vlastní odbojovou síť. Oba generálové společně začali podporovat vězně internované v Terezíně, posléze se k oběma přidal i generál Jaroslav Untermüller. Intex následně zaměstnával i terezínské Židy, kteří si tak alespoň částečně dokázali přilepšit.
Společně s Untermüllerem se Mejstřík zapojil do příprav ozbrojeného povstání proti Němcům. Po jeho vypuknutí se Karel Mejstřík stal vojenským velitelem Zbraslavi. Okamžitě zahájil výstavbu barikád – Zbraslav byla prvním nárazníkem v cestě jednotek SS ze směru od Benešova na Prahu. Boje zde byly velice tvrdé, špatně vyzbrojení barikádníci stáli proti tankům a skvěle vycvičeným vojákům. Stejně jako kdysi generál Kornilov, i generál Mejstřík velel svým mužům z první linie a to se mu, stejně jako Kornilovi, stalo osudným. Dne 6. května 1945 byl Karel Mejstřík zabit německým kulometem. Po generálech Antonínu Pavlíkovi a Vojtěchu Lužovi se stal třetím a posledním československým generálem, který za druhé světové války padl v přímém boji se zbraní v ruce.
text: br. Lukáš Janda
