Podplukovník Jiří Alois Jelínek

Narodil se 12. prosince 1887 v obci Lochovice v údolí řeky Litavky nedaleko Hořovic. Jeho otec Jaromír zde působil jako ředitel přádelny, která rodině patřila, matkou byla Helen Wischinová, dcera majitele domu na Smíchově. Rodina měla i další aktivity, vlastnila např. obchod v Praze, ale v polovině 80. let 19. století došlo k úpadku přádelny. Jiří se tak narodil do zámožné a národnostně uvědomělé rodiny. Jeho strýcem byl Josef Břetislav Jelínek (1843-1923), amatérský archeolog, který po úpadku rodinné firmy odešel do Prahy, kde se roku 1883 stal první kustodem v novém Městském museu Pražském. Tomu pak v letech 1895-1913 dělal ředitele. 

Jiří vystudoval Československou obchodní akademii v Praze a poté působil jako úředník v řadě velkých firem, naposledy u Živnostenské banky v Praze a ve Vídni. Byl také nadšeným sportovcem. Za SK Smíchov hrál fotbal a lední hokej. Po vypuknutí války byl jako záložní poručík odveden k pěšímu pluku č. 11, se kterým odešel na srbskou frontu. Již 8. prosince 1914 ale upadl do srbského zajetí. Byl odeslán do Niše, kde se brzy začaly tvořit národností skupiny. Jelínek se stal čelním představitelem českého spolku. Zpočátku si vytvořili národní knihovničku a pěvecký sbor, brzy začali se slovanskou propagandou, sám Jelínek se měl prohlásit za vlastizrádce a spolupracovat s ruskou misí. S několika druhy se také záhy přihlásil do srbské armády, ale ta zatím neměla o dobrovolníky zájem. Změna nastala v říjnu 1915, kdy Srbům do zad vpadli Bulhaři. To už byla každá ruka dobrá a zájemci o vstup byli vyzváni, ať tak učiní. V době velkých srbských ústupů však již zájem velký nebyl…

Jiří Jelínek vstoupil do srbské armády zřejmě v Kuršumliji. Spolu s ním tak učinilo dalších osm Čechů (z nichž J. Dřímal se také účastnil bojů na Slovensku) a dva Chorvaté. Zapojili se ještě do posledních bojů, ale pak je již čekal pochod smrti přes albánské hory v zimě 1915/1916, během kterého Jelínek málem umrzl. Po úspěšném, ale krvavém, ústupu, byla srbská armáda stažena na Korfu, reorganizována a přesunuta na soluňskou frontu. Zde se ppor. Jelínek zapojil do mnoha těžkých bitev, včetně krvavých bojů o Kajmakčalan v září 1916, které probíhaly v nadmořských výškách kolem 2500 metrů. V těchto bojích byl také zraněn, svou odvahou se ale stal známým po celé soluňské frontě, obdržel přezdívku „Džordže“ a čestný titul „Junák“. Po uzdravení se vrátil na frontu, ale na konci roku 1917 byl opět zraněn.

V téže době se političtí představitelé čs. oboje snaží o vybudování čs. vojska ve Francii, což se podaří v prosinci 1917, kdy je vydán prezidentský dekret o jeho zřízení. Chybí však muži. Ve Franci sice dlí již nějakou dobu dobrovolníci z rumunského zajetí a vojáci přeložení z Ruska, je jich ale málo. Shání se proto další a na různých místech. V krajanských komunitách v USA, v zajateckých táborech ve Francii a Itálii i ve spojeneckých armádách, kde Češi a Slováci také slouží. Proto došlo k dohodě se Srby o propuštění Čechoslováků. Tito „Srbáci“ začali do Francie přijíždět na přelomu let 1917/1918. Jelínek do Francie dorazil na jaře 1918 a v květnu byl v hodnosti nadporučíka zařazen k 22. čs. stř. pluku. Záhy byl ale poslán do důstojnického kurzu v St. Maixent, který prodělala v červnu a červenci. Poté se vrací k pluku, který je v přifrontovém pásmu v Alsasku. Bratrský 21. čs. stř. pluk právě prodělával bojový křest v zákopech, kde měl být záhy vystřídán „Dvacetdvojkou“. Pro chystanou ofenzívu se tak ale nestane a čs. brigáda se přesouvá do Champagne.

U toho však již Jelínek není. Čs. vojsko ve Francii mělo totiž nadbytek důstojníků a navíc panovala určitá nevraživost mezi důstojníky z Ruska a Srbska. Naopak čs. vojsko v Itálii mělo důstojníků nedostatek, ale nadbytek mužstva. Proto byla řada důstojníků odeslána do Itálie a 850 vojáků do Francie. Jelínek se stává v říjnu 1918 velitelem roty 35. čs. stř. pluku. V té době se čs. divize soustředila v okolí Padovy, kde se připravovala k účasti na závěrečné spojenecké ofenzívě na italské frontě. Válka zde však skončila dříve, než k ní mohl dojít.

Již v prosinci odjíždí čs. vojsko zpět do vlasti. Jelínek, povýšený již na majora, je přidělen ke štábu 7. divize. Ten po návratu do vlasti sídlil v Hodoníně. Pluky italské legie se pak podílely na zabezpečení hranice na Slovensku, kde docházelo ke konfliktům s Maďary. Po vypuknutí bojů s bolševiky a odchodu italské mise byl Jelínek 1. června 1919 jmenován velitelem 39. čs. stř. pluku „Výzvědeného“. S plukem pak bojoval v okolí Komárna a Nových Zámků. A zde také během útoku na nepřítele 20. června 1919 padl, zasažen kulometem do prsou. Ještě na místě ho gen. Mittelhauser vyznamenal Čs. válečným křížem a povýšil na podplukovníka.

Ztráta oblíbeného a respektovaného velitele byla těžkou ranou mladému čs. vojsku. Pohřeb Jiřího Jelínka se konal 24. června 1919 o 16 hodině v Praze, kdy kovová rakev zahalená v trojbarevném praporu vyrazila v doprovodu dvou bratrů a dvou sester z posádkové nemocnice na Karlově náměstí kordonem francouzských legionářů. Venku již čekali čestní hosté v čele s presidentem Masarykem a předsedou jeho vojenské kanceláře plk. Husákem, dále ministři Šrobár, Klofáč, předseda Národního shromáždění Tomášek, zemský velitel gen. Diviš a mnoho dalších politiků a zástupců armády. Přítomní byli také zástupci francouzské vojenské mise v čele s gen. Pellé a nechyběli ani vyslanci legionářských pluků. K poctě padlého zazpíval sbor Národního divadla a oslavnou řeč pronesl jugoslávský vyslanec dr. Hríban. Poté ještě zazpívali člunového „jeho“ SK Smíchov a Foerstrův sbor. Následně byla rakev položena na lafetu.

Pohřební průvod vyrazil k Olšanským hřbitovům, přičemž v čele pochodovali legionáři, za rakví šla rodina, prezident Masaryk, čestní hosté, důstojníci a rota 28. pěšího pluku. Ulice lemovaly tisíce lidí.  U Vinohradského divadla se, po čestné salvě a zpěvu národních hymen, většina čestných hostů, včetně prezidenta Masaryka, oddělila a na hřbitov dorazila již jen menší delegace. Zde promluvil ministr národní obrany Klofáč a legionářský rotmistr Novák a po zpěvu sborů došlo k uložení rakve do rodinné hrobky Wischinů. Zde podplukovník Jiří Jelínek odpočívá dodnes.

text: Michal Rak