Rudolf Jan Petr, italský legionář

13. 8. 2019

Během 1. světové války bojovali českoslovenští legionáři proti svým odvěkým nepřátelům – Německu, Rakousku a Maďarsku nejen na východní a západní frontě, ale i v italských Alpách. Kromě klasických frontových a průzkumných bojů zde naši předci uskutečnili několik diverzních akcí jakoby vystřižených z manuálu jejich následovníků, britských Commandos ve 2. světové válce. 

Ačkoliv prvními zvědy v taktické a takticko-operační hloubce byli už v říjnu 1917 Jan Martinec a Josef Doležal, kteří během třídenní mise v Tridentsku s úspěchem rozkryli sestavu rakousko-uherské armády, nejúspěšnější z těchto diverzně-zpravodajských misí byla ta, na kterou se 21. září 1918 v noci vydali desátník Václav Vopálenský (nar. 3. 8. 1883, Mladé Bříště) a střelec Rudolf Petr (nar. 9. 2. 1894, Bílina). Oba legionáři dostali za úkol vyhodit v týlu nepřítele do povětří dělostřelecké sklady a hangáry i s rakouskými letadly. Ještě před svým Dnem D absolvovali v italském armádním technickém ústavu výcvik s výbušninami. Ty s sebou nesli do akce maskované ve dvou osmikilogramových a dvou šestikilogramových konzervách s marmeládou.

Přes frontu se dostali v úseku pardubického 8. dragounského pluku ve skalách hory Cima Tre Pezzi díky předchozí domluvě s velitelem „rakouské“ stráže desátníkem Josefem Jelínkem, který jim nejen umožnil překročit onu tenkou červenou linii, ale ještě jim dal na cestu průvodce do údolí Assy. Průnik diverzní skupiny usnadnila i dělostřelecká krycí palba Italů, do které se ovšem dostali v jednu chvíli i oba čeští rozvědčíci. Rozhodli se jí ale využít a nepozorováni (stráže byly v krytu) u dělostřeleckého skladiště i stanice vojenské lanovky na úpatí hory Monte Erio položili první nálož a načasovali její odpálení za dvě hodiny. Druhou nálož instalovali skrytě u pečlivě střeženého Cima la Manderiolo ve skladu benzínu pro nákladní automobily, kterou před časem objevil italský letecký průzkum. Vopálenský a Petr pak provedli podle rozkazu průzkum vojenského tábora ve Vezzeně, načež zde ve strojovně pohánějící provoz několika horských drah položili třetí nálož.

Na rozdíl od předchozích dvou případů zde nálož pokládal Petr, který byl ale ze svého úkolu tak rozrušen, že svému velícímu bratru Vopálenskému nedokázal přesně popsat, na jakou dobu nařídil časovač rozbušky. Ačkoliv hrozilo, že každou chvíli dojde k explozi, Vopálenský se chladnokrevně vrátil zpět k náloži a nastavil její zpoždění na pouhých deset minut, aby mohli s kamarádem sledovat účinek výbuchu. Po velké explozi pak pokračovali dál, ale na křižovatce cest u Calceranice je zastavil desátník polního četnictva. Oba diverzanti si už chystali své dýky, aby se ho zbavili, ale četník se nakonec nechal přemluvit, že jejich doklady, kterým chybělo důležité razítko, jsou v pořádku. Díky tomu mohli v klidu přespat v lese a za svítání 23. září zaútočit na rakouské letiště v Cire. Zde umístili svou poslední, čtvrtou nálož, a pak jen s uspokojením sledovali, jak dřevěný hangár se dvěma letadly mizí v plamenech.

Nyní začala druhá část jejich mise, při které měli proniknout až do Trenta. Opět měli štěstí a přidali se k strážmistrovi polního četnictva, který stejně jako Vopálenský žil před válkou několik let ve Vídni. V přátelském rozhovoru – dokonce spolu v hospodě vypili láhev vína – s ním přešli přes několik strážních stanovišť. Strážím tvrdili, že jdou do Trenta nakoupit potraviny do důstojnické jídelny. Ve městě našly domluvený azyl u sochaře Rema Stringariho, kterému se prokázali listem od jeho bratra. Odmítl jim sice pomoci s plánovanou sabotáží na místním železničním nádraží, ale poskytl jim řadu důležitých zpravodajských informací o rakousko-uherské armádě v okolí. Ještě než dvojice vyrazila 25. září na zpáteční cestu, odeslala na smluvenou adresu do Švýcarska pohlednici s kódovaným textem, potvrzujícím jejich úspěšnou misi. Frontu českoslovenští legionáři Vopálenský s Petrem přešli se štěstím v noci na 27. září 1918 opět v úseku Cime Tre Pezzi, když předtím ale musel starší z legionářů dýkou potichu zlikvidovat strážného z předsunutého zákopu, který proti nim namířil pušku.

Jejich mise skončila stoprocentním úspěchem a tak není divu, že po svém návratu byli oba čeští hrdinové Italy vyznamenáni a povýšeni. Desátník Vopálenský, který po válce sloužil u československé policie na podporučíka, Vojín Petr povýšil na strážmistra – tedy podle dnešní hodnostní stupnice rotmistra.

Po skončení 1. světové války začal Rudolf Petr sloužit u finanční stráže. Sloužil na hraničním přechodu v Českém Heršláku a posléze ve Štěrboholech na akcízu. Naposledy bydlel v Praze-Štěrboholech, než byl 16. listopadu 1941 pro svou odbojovou činnost zatčen pražským gestapem, vyslýchán a mučen v pražské Pečkárně, poté vězněn v koncentračním táboře Mauthausen. Zde byl 31. května 1942 byl popraven. Prezident Edvard Beneš mu udělil, jako uznání zásluh za odbojovou činnost, Československý válečný kříž 1939 „in memoriam“.

 

text: Zdeněk Neuman (vnuk legionáře Rudolfa Petra)

foto: soukromý archiv Zdeňka Neumana, sbírka ČsOL