Vyhledávání



Před 75 let se vojáci Československého pěšího praporu 11 – Východního zapojili do legendární obrany obleženého libyjského přístavu Tobruk. Čechoslováci připluli do Tobruku v rámci polské samostatné brigády Karpatských střelců, vystřídat jednotky australské 9. pěší divize. Australané se v Tobruku bránili od 11. dubna 1941 před jednotkami italsko-německého Afrikakorpsu pod velením slavného generála Erwina Rommela. Pro způsob života, který museli v obležené Tobruku snášet, si z rozhlasové propagandy od britského nacisty Williama Joyce alias "Lorda Haw-Haw" vysloužili přezdívku "Tobrucké krysy". Původní nadávku však s hrdostí přijali za svou. Stejně tak i později Čechoslováci.

Na začátku května 1942 bylo ze tří čs. perutí v rámci britského Královského letectva a pod vedením legendárního W/Crd Aloise Vašátka zformováno naše národní stíhací křídlo. Jeho první domovskou základnou se stalo letiště Exeter v blízkosti stejnojmenného historického města v hrabství Devon. Britové ho tak vedli pod označením Exeter (Czechoslovak) Figher Wing. 

V uplynulých třech letech byla u nás prezentována dvě hodnocení bojového nasazení německých jednotek u Sokolova,[1] které však předkládají čtenáři i nesprávné závěry. Nyní se objevilo třetí,[2] zacházející ještě dále, a proto jsem se rozhodl sepsat tuto krátkou práci, která identifikuje strukturu a pohyb nasazených německých jednotek v období 7. a 8. března 1943 v okolí Sokolova.

V lednu roku 1942 se mohli českoslovenští státní příslušníci dočíst v novinách nebo vyslechnout v rozhlase informace o náboru do československé vojenské jednotky. Krátce po publikování této zprávy se do Buzuluku začali sjíždět první dobrovolníci. Nejdříve přijela dne 5. února tzv. Oranská skupina – instruktorský a velitelský kádr, jenž se skládal z bývalých příslušníků československé vojenské skupiny se sídlem v Krakově. Do jednotky vstupovaly osoby, které žily na území Sovětského svazu v době jeho přepadení. Dále se do skupiny hlásili obyvatelé podkarpatské Rusi, kteří byli pro přechod hranic sovětskými orgány zadrženi a odsouzeni do pracovních táborů. Již 9. února dosáhla počtu 292 příslušníků.

"Bylo by však třeba, aby i hrobům legionářů doma ve vlasti byla věnována potřebná péče. Jsou hroby bratří, kteří brzy po návratu do vlasti zemřeli a nyní, poněvadž uplynula předepsaná lhůta deseti let, mohou být zrušeny. Bylo by jistě dobře, kdyby místní legionářské organizace, hlavně na venkově (v Praze je tato věc spletitější), vedly evidenci všech legionářských hrobů a staraly se o ně. Snad by bylo někde i možno označiti je pomníčky stejného typu, nebo aspoň opatřiti je jednotným znakem tak, aby na první pohled bylo zřejmo, že je to hrob legionáře."

Partneři



Navštivte



© 2015 Českoslovenká obec legionářská
patka