Pomník prezidenta Beneše v Brně
Vážení spoluobčané města Brna, sestry a bratři!
Dnes se scházíme u rozestavěného pomníku prezidenta Beneše poprvé. A budeme se zde scházet, abychom si připomínali jeho životní úsilí, které věnoval našemu státu. Edvard Beneš je s ním pevně spjat, pro něj získával mezinárodní postavení, s ním prožíval prohry a ponížení, ale také boje za obnovení svobody a demokracie.
Tomáš Garrigue Masaryk ocenil jeho práci za 1. světové války slovy: „Bez Beneše bychom republiku neměli“. Jeho činnost ve Společnosti národů, která měla přinést Evropě klid a mír, byla významná. Když však v Německu vyvstala hrozba nacismu, snažil se proti ní prosadit v Evropě koncepci kolektivní obrany. Malá a Velká dohoda byly její součástí. Západní země však podlehly strachu z války a z Hitlera. Ponížily se politikou ústupků, appeasementem. Jejím vyvrcholením byl Mnichov. Prezident Beneš sice výhrůžkám ustoupil, avšak nekapituloval. Jím navrhovaná protihitlerovská koalice se nakonec uskutečnila, byť o rok později a ve válce. My, přímí účastníci odboje jsme byli svědky jeho vysokého kreditu mezi evropskými státníky. Pod jeho vedením se náš zahraniční odboj stal důstojnou součástí spojeneckých sil, přispěl k vítězství nad nacismem a k obnově našeho státu.
Poválečné uspořádání Evropy bylo mocnostmi dohodnuto na Jaltské konferenci. Naše země připadla do sféry Sovětského Svazu. Zkušený diplomat Edvard Beneš se obával, že by u nás mohla být zavedena diktatura sovětského typu. Proto usiloval o to, aby se SSSR do vnitřních věcí Československa nevměšoval. To měla zabezpečit Smlouva o poválečné spolupráci se SSSR . Její uskutečňování však záviselo jak na udržení spojenectví Sovětského svazu se západními demokraciemi, tak na jeho vůli Smlouvu dodržovat. Bohužel – obojí záhy skončilo, a mělo tragické důsledky.
K poválečným událostem patří i spojenecká dohoda o odsunu Němců. K našim traumatům bude vždy patřit způsob, jakým byl odsun realizován.
V naší republice, zkrácené o Podkarpatskou Rus, se počal odvíjet zápas o demokracii. Komunistická stana se cíleně připravovala na převzetí moci. Výrazně jí pomohly i volby v roce 1946, kdy občané z vděčnosti za osvobození Rudou armádou volili komunisty. Ti postupně obsadili vedení policie a armády a protiústavně vytvořili a vyzbrojili lidové milice. Diletantská demise ministrů nahrála na puč, vykonaný 23. února 1948. Nemocný prezident byl osamocen, bez jakéhokoliv možnosti demokraticky čelit této situaci. Připomeňme si jeho slova Gottwaldovi z 25.února:
„Ne všechen československý lid si přeje zánik demokracie, ale vy, pánové a vámi vedená strana si přeje, abych svým podpisem zabil demokracii v Československu a zradil nejen sebe, ale i celou národu nejdražší přísahu, jež tkví ve slovech slibu: Prezidente Osvoboditeli, odkazu, který jste vložil do našich rukou věrni zůstaneme. Jestli tak činím, tedy jen proto, abych zabránil bratrovražedným bojům, jimiž vyhrožujete a jež jste schopni vyvolat. Věřím však, že lid československý pochopí můj čin a při nejbližší příležitosti ve své většině prokáže, že jsou mu cizí metody, jichž užíváte a že jste podceňovali mravní vyspělost a demokratický smysl našeho národa“.
Na obnovu demokracie jsme čekali plných 41 let. Také životní zápas prezidenta Beneše se dočkal ocenění zákonem č. 292/2004 Sb., jehož jediná věta zní: „Edvard Beneš se zasloužil o stát“. Beneš patří ke státníkům, kteří se svým zápasem o demokracii významně zapsali do Evropské historie. V době dnešní postupné evropské integrace máme si takových osobností, jakých nemáme mnoho, vážit. Místo toho jsme svědky znevažujících urážek, které jsou smyšlené a neodpovídají historické mezinárodní situaci.
Proto uvádím úsudek našeho předního politika: „Nejde jen o náš domácí spor o Beneše. Jde o to, kam bude Beneš zařazen v evropských dějinách. Prohrát spor o Beneše by znamenalo i prohrát spor o pověst první republiky, její demokratický charakter a profil jejich politických reprezentantů.“
Přímí účastníci domácího a zahraničního odboje jsou si vědomi významu tohoto československého a evropského státníka. Proto dali podnět, aby i v Brně byl uctěn pomníkem. Závěrem mého vystoupení cituji hodnocení Winstona Churchilla z jeho knihy II. světová válka: „Vzdám zde hold jeho osobě. Ve všech svých úvahách a úmyslech vytrvale prosazoval hlavní zásady, na nichž je založena západní civilizace, a byl vždy věrný své vlasti, jejímž předním politikem byl více něž dvacet let“.
————————————————————————————————–
V dnešní den je naší povinností poděkovat těm, kteří se o postavení pomníku zasloužili:
– Především vám, členům 16ti občanských sdružení, kteří jste se připojili k výzvě Čs. obce legionářské a svými zástupci pomohli vytvořit „Výbor pro postavení pomníku prezidentu Benešovi“,
– dále všem, kteří na účet veřejné sbírky přispěli vlastními penězi. Jsou to většinou členové vlasteneckých organizací a většinou ze starší generace,
– za politickou podporu i za osobní vklad na účet děkujeme primátoru města Brna Romanu Onderkovi,
– za významnou spolupráci a pochopení 1. náměstkovi primátora MUDr. Danieli Rychnovskému,
– za čtyřletou spolupráci při projednávání pomníku v orgánech města Mgr. Jaroslavu Hamžovi z odboru kultury, Ing.arch. Kateřině Zemánkové ze stavebního úřadu a dalším pracovníkům orgánů města,
– zastupitelstvu města Brna, které schválilo dotaci na zpevněnou plochu pomníku,
– Prof. Ing.arch. Ivanovi Rullerovi, emeritnímu děkanovi fakulty architektury za podporu při umístění pomníku,
– Ing.arch. Janu Kratochvílovi a sochaři Mgr. Janu Šebánkovi za zpracování „Výtvarného řešení prostoru pomníku“ bez nároku na honorář,
– Ing. Janu Krumlovi za zpracování projektu, zabezpečení dokladové části, za inženýrskou činnost, za zajištění dodavatelů, a zejména za čtyřletý výkon jednatele našeho Výboru, vše bez nároku na honorář,
– dodavatelům stavby:
Ing. Lubomíru Vaškovi ze stavební firmy VV3, která je hlavním dodavatelem stavby,
Ladislavu Mátlovi z družstva KAMENA, za dodávku a montáž kamenných částí pomníku,
Vladimíru Langovi, pasíři, zhotoviteli vlajkových stožárů,
Petru Dvořákovi, kovolijci firmy KUNSTMETAL za umělecký odlitek sochy prezidenta od Prof. Karla Dvořáka,
Těšíme se na dokončení díla, které je budováno z peněz občanů. Jsme přesvědčeni o významu a účinku tohoto pomníku, zejména pro mladou generaci. Věříme, že se stane výtvarným a estetickým obohacením našeho města.
Plk. Emil Boček
Číslo účtu sbírky:
35-8680 640 277 / 0100
