Domů ★ Články a reporty ★ Z činnosti ČSOL ★ Archiv ★ 2009 ★ Slavné bitvy čs. legií – bitva u Terronu

Slavné bitvy čs. legií – bitva u Terronu

18. 11. 2012

Kdy: 18. – 20. 10. 1918

Historické období: 1. světová válka

Kde: Ardeny, Francie

Kdo: tzv. centrální (ústřední) mocnosti (Německá říše, Rakousko-Uhersko, Bulharsko, Osmanská říše) X státy Dohody (Velká Británie. Francie, Itálie, USA, Rusko)

přesněji: v tomto střetu spojená francouzsko-americká armáda vč. československé brigády proti německé armádě

Důvod: Blížící se konec války nezastihl německou armádu v optimální situaci. . Nepodařilo se jí naplnit původní plány, tj. vyřadit z války Rusko na východní frontě a zároveň provést rozhodující ofenzívu ve Francii. Francouzská armáda dokázala lavinovitým německým útokům odolat, navíc ji posilovaly čerstvé americké síly. Poslední nadějí německé armády se stalo silné opevnění hluboko ve francouzském území, tzv. Brunhildina linie, které hodlala udržet, než dojde k mírovému vyjednávání. Francouzi, kteří již pomalu nabývali s americkou pomocí nad Němci převahu, se rozhodli na toto jejich postavení zaútočit.

Průběh bitvy: Podle plánu měl být hlavní útok veden americkými silami ve směru Buzancy le Chesne, čímž by došlo k rozbití německé obrany na linii kolem řeky Meusy. Předtím však mělo dojít k úderu východně od Remeše v údolí řeky Aisne, který měla provést francouzská 4. armáda pod velením generála Gourauda, stáhnout tak na sebe veškeré zálohy a tak ulehčit pozdější postup Američanů v hlavním směru útoku. 4. armáda včetně 53. pěší divize, do níž byla začleněna i čs. brigáda složená z 21. a 22. pěšího pluku (celkem cca 6000 mužů pod velením plukovníka Philippeho), zaujala postavení u řeky Aisne nedaleko města Vouziers 12. 10. 1918, kde byla doplněna odpočatými jednotkami z 53. a 134. pěší divize. Na německé straně Brunhildinu linii v tomto úseku bránila vyčerpaná 3. armáda pod velením generála von Einema a narychlo přisunuté poslední německé zálohy. Vlastní útok na německé postavení začal 18. 10. 1918 ráno a během tří dnů francouzské divize vybojovaly na východním břehu Aisne předmostí. Do bojů byl také na jeho severní straně zasazen 1. prapor 21. čs. pěšího pluku, který obsadil právě Francouzy dobytou vesnici Terron-sur-Aisne a měl spolu s dalšími francouzskými jednotkami zaútočit na německá postavení na vyvýšeninách za řekou. Kdyby se tento plán podařilo provést, znamenalo by to proražení německé obrany a pro Němce faktickou prohru. Museli se proto protiútokem pokusit zatlačit nepřítelem zpátky za řeku. Německá armáda posílila své jednotky na tomto úseku dalšími dvěma divizemi (1. bavorskou a 242. pěší) a brzy ráno 21. 10. 1918 německé jednotky zaútočily na klíčové místo celého francouzského předmostí, vesnici Terron-sur-Aisne, a to jak granáty s yperitem, tak klasickou přímou palbou z děl a kulometů. Terron-sur-Aisne se jim podařilo dobýt až při třetím útoku, první zastavily kulomety bránících se Čechoslováků, druhý jejich bodáky, při třetím nezbylo čs. jednotkám než ustoupit až ke statku Macquart. Jejich postavení ale v noci na 22. 10. 1918 posílila další jednotka čs. brigády, 2. prapor 21. čs. pěšího pluku a v bojích příští týden tak již Čechoslováci dokázali znovu dobýt Terron prakticky v boji muže proti muži a své postavení také udržet i za cenu značných ztrát. Do bojů na předmostí, avšak na jeho jižní části, zasáhl také celý 22. čs. pluk. Němci v tomto úseku dokázali proniknout až k řece a ještě 21. 10. 1918 odpoledne byla proti nim u Vouziers nasazena 5. rota 22. pěšího čs. pluku, která zabránila hrozícímu německému průlomu na tomto úseku. Zbývající jednotky tohoto pluku byl přepraveny přes řeku v noci na 22. 10. 1918 a dostaly za úkol znovu dobýt strategicky významnou výšinu u vsi Chesters, kótu 153. Zatímco celé dopoledne se čs. jednotky musely bránit ztečím 1. bavorské divize, odpoledne dokázaly přejít do protiútoku, dobyly německé obranné postavení u samoty Petit Ban a zajaly 19 německých vojáků včetně velícího majora. Rozhodující kótu 153 u Chesters se však dobýt nepodařilo, především proto, že ani dělostřelectvo nedokázalo vyřadit německé kulomety bezpečně chráněné betonovými kryty. Dobytá území udržely čs. jednotky až do noci na 31. 10. 1918, kdy došlo k jejich vystřídání. O necelé dva týdny později, 11. 11. 1918, podpisem příměří v Compiégne 1. světová válka skončila.

Důsledky: Čs. brigáda tratila v bojích u Terronu 183 padlých a 876 raněných a 69 nezvěstných, nejspíše také padlých, tedy přes šestinu svého stavu, včetně 28 důstojníků, z toho 9 padlých, 18 raněných, 1 nezvěstný. Do čs. jednotek na francouzském území během celé 1. světové války nastoupilo 9367 mužů, z nich 560 padlo. I když se francouzsko-českým jednotkám u Vouziers nepodařilo prolomit německou obrannou linii, svůj úkol, připoutat k sobě zálohy nepřítele a vyčerpat je, splnily. 1. americká armáda tak mohla 1. 11. 1918 přejít do rozhodujícího útoku, pod jehož náporem se německá obrana definitivně zhroutila. Stejně jako u Zborova i ve Francii československé jednotky, jejichž v{tvoření bylo povoleno dekretem francouzské vlády ze dne 19. 12. 1917, dokázaly, že právem patří po bok dohodových, tedy nakonec vítězných armád, čímž vytvořily základ pro následná politická jednání směřující k vytvoření samostatného československého státu. K jeho vyhlášení došlo uprostřed bojů u Terronu, 28. 10. 1918.