Posádkový hřbitov čs. armády v Užhorodě vydal svá svědectví

V září roku 2010 byl v tisku otištěn článek o zanedbaném, zarostlém a zpustošeném posádkovém hřbitově československé armády v Užhorodě z let 1919 – 1939. Nyní, po letech, vydal některá svá svědectví.

Podle dostupných archivních materiálů by zde mělo být pohřbeno více jak 150 osob z řad vojáků, četníků, příslušníků finanční stráže, ale také rodinných příslušníků zaměstnanců státní správy v hlavním městě Země Podkarpatské v Užhorodě. Po velikonočních svátcích lze říci, že díky Československé obci legionářské a a Klubu vojenské historie z Užhorodu v rámci projektu LEGIE 100 máme o lidech, kteří jsou zde pohřbení, první svědectví.

Posádkový hřbitov v tehdejším Užhorodě se nacházel v prostoru Na Šachtě. Dříve se tady hlubinně těžilo, později za druhé světové války zde vzniklo respirační sanatorium, dnes je tu kostel a přes silnici benzinová pumpa. Hřbitov byl využíván již v dobách Rakouska-Uherska. Je velmi pravděpodobné, že na něm nalezlo svůj klid minimálně devět legionářů 31. střeleckého pluku Arco, kteří zde zemřeli nebo zahynuli při obsazování Užhorodu v roce 1919. Nejstarším náhrobkem byl identifikován hrob uherského vojáka z roku 1915, z československých vojáků to byl Matěj Marek – ženista ženijní setniny V/1, z roku 1920 pak četníci na zkoušku Štěpán Čabela a Josef Dvořák. Nejzachovalejším pomníkem z celkem 25 identifikovatelných náhrobků pak je mohyla Alexandra Lepilina, rodáka z Vladikavkazu, československého legionáře, který s československými legiemi prošel pravděpodobně přes Vladivostok až do Čech a dále na Ukrajinu, aby zde jako major československé armády, důstojník dělostřeleckého pluku 12 byl pochován v roce 1934. V roce 1939 přibližně ve vzdálenosti asi 500 metrů od hřbitova vedla demarkační čára mezi tehdejším Maďarskem a Československou republikou na základě Vídeňské arbitráže. Hřbitov zůstal v Užhorodě, a tím připadl Maďarsku. Přesto na něm v březnu 1939 byly maďarskými vojsky pohřbeni Čechoslováci – příslušníci StOS, kteří padli nebo byli umučeni v bojích o Užhorod.

Rozlohu původního hřbitova se pravděpodobně nepodaří obnovit, ale případný pomník už tady má svého skromného předchůdce ve formě pamětní destičky oznamující, kdo na něm má své náhrobky. Četníci na zkoušku, ženista, zákopník, dělostřelci, výkonní rotmistři, příslušníci StOS, stavitelé, manželky gážistů – ti všichni zde pod mohutnými javory odpočívají spolu s dalšími československými občany Podkarpatské Rusi, kteří zemřeli nebo položili své životy v bojích za Československou republiku v letech 1919 – 1939. Bohužel ty, kteří tu měli většinou jen prosté dřevěné kříže, už nebude možné nalézt a určit. Přesto na ně i díky této akci nebude zapomenuto.

František Trávníček, foto: Lenka Kroutilová, Ondřej Skypala, Karel Matějovský a Evžen Petřík