Oslavy 70. výročí bitvy u Sokolova byly vskutku důstojné

Přesně před sedmdesáti lety, 8. března 1943, se ukrajinská vesnice Sokolovo stala dějištěm prvního boje 1. československého samostatného polního praporu pod velením podplukovníka Ludvíka Svobody. Z hlediska historie snad malá válečná epizoda, z hlediska současnosti svědectví o hrdinství těch, kteří bojovali za naši svobodu a neváhali v tomto boji položit své životy.

Sedmdesáté výročí této slavné události si přímo v Sokolovu 9. března 2013 připomněly tisíce lidí. Ano, tisíce. V mrazivém počasí evokujícím situaci v roce 1943 se zde sešli místní obyvatelé a početní hosté na slavnostním setkání před Muzeem bojového bratrství, aby si vzpomněli na ony dějinné události.

V oficiální delegaci vedené prvním náměstkem ministra obrany ČR Vlastimilem Pickem byli zástupci Československé obce legionářské v čele s prvním místopředsedou bratrem Jindřichem Sittou. Ale především pak váleční veteráni, přímí účastníci bojů u Sokolova, plukovník v. v. Antonín Bukový, který se bojů u Sokolova účastnil jako velitel telefonního roje, plukovník v. v. Fedor Komár bojující u Sokolova jako pomocník střelce lehkého kulometu 2. roty a plukovník v. v. Leopold Vojtěchovský, jenž v bojích u Sokolova působil jako střelec lehkého kulometu třetí roty.

Během slavnostního aktu všichni tři převzali certifikát, kterým jim bylo uděleno čestné občanství města Sokolova. „Tehdy nám odvahu dodávala naděje, že porazíme fašisty a budeme se moci vrátit do osvobozeného domova,“ prohlásil při této příležitosti Leopold Vojtěchovský, námi důvěrně přezdívaný Polda.

Následovalo slavnostní otevření nově zrekonstruovaného Muzea bojového bratrství, kam jsme se bohužel nedostali, neboť zástup místních obyvatel, kteří chtěli expozici zhlédnout, se táhl doslova donekonečna.

Stejně tak tomu bylo u pomníku Český válečný hrob, kde zástupci Československé obce legionářské uctili památku bojovníků padlých v sokolovské bitvě položením věnce. Bylo až neuvěřitelně obtížné prodrat se přes davy přihlížejících rodin s dětmi přímo k pomníku a pořídit fotografii čestné jednotky aktivních záloh AČR pod velením bratra kpt. Milana Mojžíše.

A ještě složitější to bylo poté, kdy byla zahájena rekonstrukce bitvy u Sokolova. Zde se na okraji obce sešlo skromným odhadem 2 – 3 tisíce diváků, kteří zhlédli více než hodinovou ukázku bojů o Sokolovo v roce 1943, tentokrát prezentovanou nadšenci z klubů vojenské historie Ruska, Ukrajiny a České republiky. Přítomní diváci si ji opravdu užívali. Například v okamžiku, kdy českoslovenští vojáci za podpory vojáků Rudé armády vyrazili do protiútoku, ozvalo se z tisícového davu ohromné „Urá, urá!“ Vedle mne se k tomuto pokřiku připojila asi šestiletá dívenka…

Tečku za slavnostní připomínkou 70. výročí bitvy u Sokolova zakončil příjemný raut v restauraci Park Rost Klub ve městě Gajdar. Přípitků bylo požehnaně, ale nejpodstatnější bylo, že se zde sešli v srdečné atmosféře váleční veteráni, kteří právě před sedmdesáti lety bojovali bok po boku proti nacistickým okupantům. „Za pobědu!“ – tak zněl ten nejčastější přípitek.Oprávněně.

Text a foto: Ladislav Lenk