Vyhledávání



Prvním předsedou – po sametové revoluci – obnovené ČsOL se stal Tomáš Sedláček. Narodil se 8. ledna 1918 ve Vídni jako čtvrté dítě do rodiny aktivního rakouského důstojníka, který vstoupil po vyhlášení Československa do republikové armády a za bojové nasazení na Slovensku proti maďarským bolševikům obdržel Čs. válečný kříž 1918. 

Budova, jejímž majitelem se stala roku 2014 Československá obec legionářská, je bývalou šlechtickou vilou, k níž přiléhá nedaleké nacistické popraviště užívané za heydrichiády v roce 1942. Vlastní vila, nazvaná podle prvního majitele Larischova, dostala v Pardubicích název Zámeček, aby tak vynikl rozdíl proti renesančnímu pardubickému zámku. Zdrobnělina Zámeček přešla později i na zmíněné popraviště. 

Na začátku letošní roku jsme si připomínali 95. výročí Všelegionářského sjezdu v Národním domě v Karlíně, jenž se uskutečnil v lednových dnech roku 1921. Nejdůležitějším výsledkem sjezdu bylo usnesení, které ukládalo dosavadním legionářským organizacím ukončit svou činnost a svolat sjezd nové všelegionářské organizace. Ta se měla ve smyslu programového prohlášení stát oporou demokratické Československé republiky a nositelkou idejí, které vedly legionáře do zahraničního revolučního hnutí.

S návratem legionářů po první světové válce do osvobozeného Československa vyvstala zásadní otázka jejich zařazení do veřejného života. Účastníci zahraničního odboje vstupovali nejen do politických stran, ale v prvních dvou letech republiky iniciovaly i vznik tří důležitých legionářských organizací – Svazu československých legionářů, Družiny československých legionářů a Jednoty československých legionářů. V průběhu roku 1920 se ale čím dál tím citelněji ukazovalo, že takto rozdělené legionářské hnutí nedokáže dostatečně obratně vystupovat v zájmu sociálních a hospodářských potřeb legionářů.

Partneři



Navštivte



© 2015 Českoslovenká obec legionářská
patka