Vlastimil Amort a prapor České družiny

Před 105 lety proběhla na Sofijském náměstí v Kyjevě slavností přísaha České družiny složené z dobrovolníků, kteří se rozhodli bojovat v řadách ruské carské armády proti Rakousko-Uhersku. V jejich řadách bylo také mnoho známých umělců. Mezi ně patřil i Vlastimil Amort, který měl nemalý podíl na tom, že jednotka vůbec vznikla a poté se stal autorem jejího praporu. 

Pokračovat ve čtení

Jekatěrinburg

Město Jekatěrinburg se rozkládá se na severovýchodním podhůří Uralu na březích řeky Iseť. Díky obrovskému nerostnému bohatství v jeho okolí a své strategické poloze na dopravní spojnici Evropy s Asií je nazýváno "třetím hlavním městem Ruska." 

Pokračovat ve čtení

Rudolf Jan Petr, italský legionář

Během 1. světové války bojovali českoslovenští legionáři proti svým odvěkým nepřátelům – Německu, Rakousku a Maďarsku nejen na východní a západní frontě, ale i v italských Alpách. Kromě klasických frontových a průzkumných bojů zde naši předci uskutečnili několik diverzních akcí jakoby vystřižených z manuálu jejich následovníků, britských Commandos ve 2. světové válce. 

Pokračovat ve čtení

Československá správa na Slovensku

Takřka ve stejnou dobu, kdy Matúš Dula svolával dne 24. října shromáždění do Martina, rozhodl se Vavro Šrobár pro cestu do Prahy. V druhé polovině října se mu podařilo vyjednat si krátkodobý odjezd z internace v Ceglédu do Rožumberku, ovšem s tím, že zde byl pod policejním dozorem. Dne 22. října v malém komptoáru obchodu Fedora Houdka, kde toho dne zasedala slovenská Maffie, došel při četbě zpráv z Journalu de Genève přesvědčení, že se blíží konec války a že bude nezbytné, aby někdo ze slovenských představitelů byl v Praze pro případ kapitulace Habsburské monarchie a s ní očekávaného mocenského a politického zhroucení. 

Pokračovat ve čtení

Martinská deklarace

Situace na Slovensku v průběhu první světové války byla v mnoha ohledech složitější než v Českých zemích, nejinak tomu bylo v posledním válečném roce 1918. Jak na Slovensku, tak mezi českými představiteli rostla kritika vůči slovenské inteligenci, která veřejně nevystoupila v zájmu budoucího poválečného uspořádání a vyslovení požadavku svobody a sebeurčení. Bylo jen otázkou času, kdy v obraně před touto nečinností dojde k iniciativě odspodu. 

Pokračovat ve čtení

Podplukovník Jiří Alois Jelínek

Narodil se 12. prosince 1887 v obci Lochovice v údolí řeky Litavky nedaleko Hořovic. Jeho otec Jaromír zde působil jako ředitel přádelny, která rodině patřila, matkou byla Helen Wischinová, dcera majitele domu na Smíchově. Rodina měla i další aktivity, vlastnila např. obchod v Praze, ale v polovině 80. let 19. století došlo k úpadku přádelny. Jiří se tak narodil do zámožné a národnostně uvědomělé rodiny. Jeho strýcem byl Josef Břetislav Jelínek (1843-1923), amatérský archeolog, který po úpadku rodinné firmy odešel do Prahy, kde se roku 1883 stal první kustodem v novém Městském museu Pražském. Tomu pak v letech 1895-1913 dělal ředitele. 

Pokračovat ve čtení

Přes překážky ke hvězdám - 100 let britského Královského letectva a první čs. stopa

Prvního dubna roku 2018 oslavilo století existence britské Royal Air Force (RAF), první samostatné letectvo na světě. Vzniklo sloučením Královského leteckého sboru (RFC - Royal Flying Corps) Britské armády a Královské námořní letecké služby (RNAS - Royal Naval Air Service) Královského námořnictva. Již na konci roku 1918 u něj sloužil první Čechoslovák. 

Pokračovat ve čtení

Těšínsko 1919

Spor o Těšínsko

V 11 hodin dne 11. listopadu 1918 dozněly výstřely do té doby největšího a nekrvavějšího válečného konfliktu v dějinách. Ten účastníkům na obou stranách přinesl obrovské utrpení a zkázu. Řadě podrobených evropských národů však poskytl šanci získat zpět svou svobodu a na troskách říší vybudovat nezávislé státy. Vytyčování hranic mezi nimi se ale stalo zdrojem ostrých sporů, ve kterých se v nejednom případě dostaly ke slovu opět zbraně. V případě českých zemí se ukázalo jako jedno z nejproblematičtější Těšínské knížectví. Území vymezené řekou Ostravicí na západě a říčkou Bílou na východě, které do roku 1918 tvořilo část Rakouského Slezska, si nárokovalo jak Československo, tak Polsko. 

Pokračovat ve čtení

Boje u Terronu a Vouziers

V létě 1918 prodělala čs. brigáda bojový křest v Alsasku a v září 1918 se přesunula do Champagne, kde se měla zapojit do chystané ofenzívy v okolí Remeše. Zde se stala součástí IV. armády gen. Gourauda, která po namáhavém pochodu dosáhla 12. října břehy řeky Aisne od Grandpré až po Rethel v úpatí pohoří Argonne. Za úkol měla překročit řeku a pokračovat v postupu ve směru Sedan-Mezieres. Útok IX. armádního sboru, který tvořily 134. a 53. divize, měl vytvořit široké předmostí na východ od Vouziers na výšinách Falaise-Vandy. Od 15. října začala 53. divize směňovat vyčerpanou 48. divizi pod Vouziers se 106. brigádou na pravém a 1. československou brigádou na levém křídle.

Pokračovat ve čtení

Boje na Doss Altu

Dne 21. dubna 1918 povolila Itálie vznik samostatného čs. armády na svém území a okamžitě začalo její budování. Dne 24. září 1918 došlo ke slavnostní přísaze v Římě a předání bojového praporu. Ve stejné době již Čechoslováci čelili rakousko-uherské ofenzívě na řece Piavě. Jejich nejslavnější bitva na italské frontě na ně ale ještě čekala. 

Pokračovat ve čtení

Příjezd prezidenta Tomáše Garrigua Masaryka do osvobozené vlasti

Ještě než se pustíme do obšírnějšího popisu příjezdu prezidenta osvoboditele, je dobré připomenout, jak vypadal rámcový program oslav v Praze. Vypracovat jej nechala Ministerská rada. Scénář vyšel v periodiku Venkov 17. prosince 1918 s jednoznačným titulkem: Presidentův příjezd. Dlužno však podotknout, že o místech pobytu v zahraničí při cestě zpět do Československa referovala ČTK. Dříve se Masaryk ještě věnoval diplomatickým jednáním, například v USA. Tedy: 

Pokračovat ve čtení

Boj o integritu historických zemí

Po vzniku Československa vyjádřili představitelé němec­kých politických směrů v českých zemích nesouhlas s po­stavením německojazyčného obyvatelstva a 29. října 1918 v Liberci vyhlásili vytvoření provincie Deutschböhmen v se­verozápadních Čechách a požadovali její začlenění do Německého Rakouska, jehož Prozatímní národní shromáž­dění bylo ustanoveno ve Vídni již 21. října 1918. Součástí Německého Rakouska měly být i další tři německojazyčné provincie na území ČSR, Sudetenland ve slezském pohrani­čí, Böhmerwaldgau na Šumavě, Deutschsüdmähren na jihu Moravy a tři exklávy — Brno, Jihlava a Olomouc. 

Pokračovat ve čtení

Vznik domácího vojska a dobrovolnické jednotky

Již během 28. října 1918 se vznikající československý stát snažil vybudovat co nejrychleji loajální armádu pro obranu své suverenity. Československé zahraniční vojsko v Rusku, Itálii a Francii, čítající desítky tisíc vycvičených vojáků, ne­bylo ještě zpět ve vlasti, a tak se Národní výbor musel spo­lehnout na improvizované oddíly. Mezi ně patřily především rychle sestavená vojenská jednotka, tzv. Národní stráž, set­níka Jaroslava Rošického, složená z českých vojáků rakous­ko-uherské armády, kteří se zrovna nacházeli doma a kte­ří se hlásili na Žofíně do služby, včetně námořní setniny pra­porčíka Kubáta, a jednotky sokolů, členů Čs. obce střelecké a dělnických tělovýchovných jednot. 

Pokračovat ve čtení

Převratové dny

V polovině října 1918 se rakouský císař Karel I. naposledy pokusil zachránit habsburskou monarchii její federalizací. Dohoda tento pokus nepřijala, a tak 27. října 1918 císař přijal americké mírové podmínky zasláním tzv. Andrássyho nóty prostřednictvím rakousko-uherského vyslance ve Stockholmu. Ještě v noci na 28. října o kapitulaci informoval Vlastimil Tusar telefonicky z Vídně Aloise Rašína do Prahy. Rašín ihned informoval Josefa Scheinera. Dle vzpomínek zněla Rašínova slova následovně: „Příteli, zítra to praskne, učiňte všechny přípravy pro revoluci.“ 

Pokračovat ve čtení

100. výročí událostí v Boce Kotorské

Je tomu již 100 let, co v Boce Kotorské (Bocche di Cattaro) v pátek 1. února 1918 námořníci kaiserliche und königliche Kriegsmarine (Císařského a královského válečného námořnictva) dali najevo, že už nechtějí dále bojovat za cizí zájmy, že mají války dost a že chtějí mír a jít domů. 

Pokračovat ve čtení

Válečná epopej Karla Pergela

Karel Pergel se narodil 13. listopadu 1892 jako nejmladší ze třech dětí do rodiny žižkovských živnostníků. Již jako mladý se, díky vlivu svých starších sourozenců a také díky důrazné národní výchově přejaté od svých rodičů, rozhodl pro vstup do Sokola. Konkrétně tedy do sokolské jednoty Žižkov, která v roce 1898 slavnostně otevřela svoji vlastní tělocvičnu, ve které sídlí dodnes. Zde se dotvářela jeho morální vyspělost a utužovaly jeho národní ideály. Jeho studium na technickém lyceu v Praze však přerušilo vyhlášení války. 

Pokračovat ve čtení

Radikalizace představitelů české společnosti v Rakousko-Uhersku

Po nástupu Karla I. na rakousko-uherský trůn se mnoho členů české domácí odbojové organizace Maffie dočkalo v červenci 1917 amnestie. Nový panovník si dobře uvědomoval problémy monarchie a pokoušel se, byť neúspěšně, vyjednávat s mocnostmi Dohody o míru ve válce. Doma alespoň uvolnil přísný vojenský režim zavedený hned po vstupu do války a dokonce obnovil činnost parlamentu. 

Pokračovat ve čtení

Odkaz bitvy u Bachmače

U Zborova nesli se naši vojáci jako na křídlech, všichni bojovali s vidinou blížící se rodné země. V tak mohutných chvílích každý stává se dítětem, víra ve splnění snů je živá. U Zborova všichni věřili, že jejich nástupem nastane na ruské frontě změna, že všechno se znovu pohne a konečně bude zlomen rakouský odpor. Snilo se tehdy o cestě domů. U Bachmače? Odcházeli jsme z Ruska a nevěděli kam. Všechny naše naděje o vítězném návratu s Rusy do svobodné vlasti rozplynuly se jako sen. Před námi byla převraty prosáklá bolševická zem, temný Ural a chladná Sibiř se strašnými dálkami a nevlídnými výhledy do budoucnosti. Těžko se umíralo hrdinům pod Bachmačem. Věčná jim za jich oběť paměť!

(mjr. v z. Antonín Navrátil, 1928)

Pokračovat ve čtení

Od Bachmače k ovládnutí Sibiře

Ještě v průběhu bojů u Bachmače v březnu 1918 odjel předseda Československé národní rady profesor Tomáš Garrigue Masaryk z Moskvy přes Vladivostok a Japonsko do USA, aby zajistil u států Dohody přesun československých vojáků z Ruska do Francie a aby dál pracoval na vytváření podmínek pro vznik samostatného státu Čechů a Slováků. Odbočka Čs. národní rady na Rusi se přestěhovala z Moskvy a Pirjatína do Omsku. 

Pokračovat ve čtení

Boje u Bachmače

Čs. armádního sboru hrozilo odříznutí postupujícími německými jednotkami od Kyjeva a ze severu od Gomelu a případné zajetí našich vojáků s tragickými následky. K ústupu jednotek sboru byla používána nejen železnice z Kyjeva na Bachmač, ale také tratě vedoucí z Grebjonky na Poltavu a dále na Charkov. Uhájení důležitého železničního uzlu Bachmače však bylo nezbytné i kvůli průchodnosti těchto jižních ústupových tras. Bojové střety se neodehrávaly jen na jednom místě. Boje a potyčky probíhaly na místech od sebe vzdálených desítky kilometrů, tím pádem se ústup celého čs. sboru odehrál na širším prostranství levého břehu Dněpru. 

Pokračovat ve čtení

Odchod z Ukrajiny

Přítomnost československých jednotek v místech dislokace zabezpečovala všem vrstvám místního obyvatelstva v revoluční době klid a ochranu před pleněním, loupením a drancováním. Přesto ale došlo v některých místech k napadení čs. vojáků, především ze strany loupeživých band, končící zraněním či dokonce smrtí. 

Pokračovat ve čtení

Brestlitevský mír

Aby získali bolševici pro své záměry podporu nespokojených mas, vyhlásil Lenin již 8. listopadu 1917 Dekret o míru, který oznamoval okamžité vystoupení Ruska z války, ale také distancování se od praktik tajné diplomacie a jednání o míru bez anexí a odškodnění. 

Pokračovat ve čtení

Československý armádní sbor

Po zborovské bitvě padly téměř okamžitě všechny překážky pro budování dalších čs. jednotek, a tak se otevřela cesta k vybudování Československého armádního
sboru, jehož první rozkaz byl vydán na začátku listopadu 1917. Jeho struktura a jeho pluky jsou základem toho, co známe jako čs. legie v Rusku. 

Pokračovat ve čtení

Rusko na konci roku 1917

Únorová revoluce v Rusku radikálně změnila celý stát a život v něm. Po více jak pěti stoletích skončilo samoděržaví a začal přechod k demokracii. S abdikací cara byla ustanovena Prozatímní vláda v čele s knížetem Lvovem, která se ujala moci. Z obav před návratem absolutismu prosadily obě nebolševické socialistické strany, eseři a menševici, systém tzv. dvojvládí, kdy vedle vlády existoval paralelní mocenský orgán, sovět dělnických a rolnických zástupců, volený dělníky, rolníky a vojáky, kterému byla podřízena struktura sovětů ve všech větších ruských městech. Obě strany v sovětech zprvu dominovaly a většinou se snažily s Prozatímní vládou spolupracovat. 

Pokračovat ve čtení

Formování československých jednotek v Cognacu

Dekretem francouzské vlády z prosince roku 1917 byla povolena výstavba autonomní čs. armády ve Francii. Za místo soustředění a zformování československých jednotek bylo vybráno historické město Cognac, ležící severně od Bordeaux ve vzdálenosti asi 40 kilometrů od Atlantského oceánu. Sem se postupně sjížděli českoslovenští dobrovolní­ci, kteří se zprvu museli potýkat s neznalostí francouzských povelů a jazyka, s rigidní organizací francouzské armády, s neuznáním důstojnických hodností z předcházejících nasazení a i s národnostními rozdíly mezi Čechy a Slováky. Vše se však postupně podařilo překonat, neboť všechny stmelovalo vlastenectví a poslání bojovat za samostatný čes­koslovenský stát. 

Pokračovat ve čtení

Transporty čs. dobrovolců z Ruska do Francie

Po úspěšném vystoupení u Zborova povolila ruská Prozatímní vláda neomezený nábor mezi zajatci, kterých během léta do čs. jednotek vstoupilo na 27 tisíc. V září 1917 tak mohl být ustanoven Čs. armádní sbor o dvou divizích s osmi střeleckými pluky, vlastním dělostřelectvem a týlem. Ovšem situace na frontě se změnila. Po ústupu od Tarnopole se na jihu stabilizovala, kdežto na severu přešli Němci 1. září do útoku a obsadili Rigu. Hlavním problémem ale byly politické problémy, kdy slabá Prozatímní vláda čelila silné agitaci bolševiků, pokusu o převrat gen. Kornilova, stávkám dělníků a neochotě vojáků k dalším bojům. 

Pokračovat ve čtení

Legionář - umělec, brigádní generál Václav Šidlík

Patřil k varšavským dobrovolníkům České družiny, statečně podnikal rozvědky na východní frontě, chrabře vedl své muže v bitvě u Zborova a stejnou statečnost prokázal i po přesunu do Francie v bitvě u Terronu. Po návratu do vlasti ještě musel pomoci zajistit integritu mladé republiky. Ač se pak mohl vrátit ke svému uměleckému povolání sochaře, zůstal v armádě, kde dosáhl generálské hodnosti. 

Pokračovat ve čtení

PhC. Jiří Procházka - Jindřichohradecký rodák padlý v bitvě u Zborova

Narodil se 3. června 1891 v J. Hradci jako prvorozený syn gymnazijního profesora PhDr. F. X. Procházky. Po absolvování obecné školy odešel studovat na gymnázium, kde v roce 1909 s výborným prospěchem maturoval. Téhož roku se dal zapsat na filozofickou fakultu pražské univerzity, kde studoval své oblíbené přírodní vědy. V zimě 1914 vykonal zkoušky z matematiky a fyziky a hned potom se připravoval na zkoušku ze svého nejoblíbenějšího předmětu, z přírodopisu. 

Pokračovat ve čtení

Legionář František Kutlvašr

Památné bitvy u Zborova se neúčastnili jen bráškové legionáři, ale také rodní bratři. Mezi nimi byli i Karel a František Kutlvašrovi. První ze sourozenců nalezl na zborovských pláních slávu, druhého zde čekala smrt. 

Pokračovat ve čtení

Řadový ruský legionář, desátník Jindřich Švorc

Jindřich Švorc se narodil 5. února 1886 v Ohnišově, v rodině obuvníka jako jedno z pěti dětí. Vyučil se knihařem, poté absolvoval jako tovaryš "zkušenou na vandru", při kterém prošel až na Istrii. V roce 1908 byl odveden do vojenské služby a 28. července 1914 byl mobilizačním rozkazem povolán do armády a zařazen k 30. zeměbraneckému pluku a nasazen do bojů na ruské frontě. Již 30. září 1914 u Komarova padl do zajetí. Vzhledem ke své profesi knihaře se dostal jako zajatec na práci do knížecí knihovny v Tomsku, kde pracoval na opravě knih. 

Pokračovat ve čtení

Guayanská epizoda prvního československého odboje

Ta fotografie je dobře známá. Tiskem vyšla již za první republiky v publikaci Československá legie ve Francii. Je na ní 29 mužů v britských stejnokrojích s několika muži ve stejnokrojích francouzských, a zachycuje československé dobrovolníky z Londýna, kteří přijeli do Bayonne k rotě Nazdar. Potud s ní nejsou problémy. Ovšem na druhý pohled skupina čs. dobrovolníků v britských stejnokrojích na podzim 1914 vyvolává otázky. 

Pokračovat ve čtení

Legionář, diplomat, povstalec Vladimír Pavlásek

V letošním roce si připomínáme 100 let od památné bitvy u Zborova. Té se zúčastnilo mnoho význačných osobností naší historie. Někteří jsou dodnes dobře známi, někteří již polozapomenutí. Mezi ty druhé patří Vladimír Pavlásek, poručík ruských legií, později významný diplomat a účastník Pražského povstání. Na konci roku 2016 předal pan Jiří Pavlásek část pozůstalosti svého děda do sbírek ČsOL, proto přinášíme stručný nástin jeho životních osudů. 

Pokračovat ve čtení

Legionář a výtvarník Ota Matoušek

"Čestný a obětavý člověk, opravdový voják. Schopný velitel se silným vlivem na podřízené…"

Tak ohodnotil Otu Matouška jeho velitel. On však nebyl jen opravdovým vojákem, ale také umělcem, který po sobě zanechal nepřeberné množství obrazů, kreseb a grafických prací. 

Pokračovat ve čtení

Čeští dobrovolníci v bojích v Dobrudži

Mezi významné kapitoly prvního československého odboje v době první světové války patří bez nejmenších pochyb bojová účast českých dobrovolníků během bojů na tzv. dobrudžské frontě na podzim roku 1916. V rámci 1. srbské dobrovolnické divize zde několik stovek českých dobrovolníků získalo vydatné bojové zkušenosti, které později většina z nich uplatnila během služby v československých legiích. Dobrudža se tak svým významem zařadila mezi takové pojmy, jako je Zborov, Terron či Doss Alto. 

Pokračovat ve čtení

Československá brigáda a ofenzíva generála Brusilova

Brzy ráno 4. června 1916 byla silnou dělostřeleckou palbou zahájena na řece Styr ve Volyňské gubernii ofenzíva ruských vojsk pod velením generála Alexeje A. Brusilova. Původně se mělo jednat o součást společné ofenzívy dohodových vojsk. Vývoj na frontách ale nakonec znamenal, že ofenzíva měla ulehčit Francouzům (Verdun), Britům (Blízký východ) a zejména Italům (sočská fronta). Do bojů v jejím průběhu úspěšně zasáhly i vojáci 1. čs. brigády, která vznikla jen krátce předtím, 17. dubna 1916, a skládala se ze dvou střeleckých pluků.

Pokračovat ve čtení

Novodružiník Augustin Kmošek

Před sto lety, 12. srpna 1916, byl v Záhřebu popraven novodružiník Augustin Kmošek. Osud polozapomenutého hrdiny si připomněli účastníci vzpomínkové poutě ČsOL do Srbska a Rumunska na záhřebském centrálním hřbitově Mirogoj.

Pokračovat ve čtení

První československý legionář František Kryštof

Jednou z nejvýraznějších postav mezi českými dobrovolníky působícími během první světové války v srbské armádě byl bez pochyb František Kryštof. Pro svůj brzký vstup do armády bojující proti Rakousko-Uhersku, si vysloužil neoficiální titul "první československý legionář". Nejednalo se však o příslušníka České družiny, ani roty "Nazdar" – hned s vypuknutím války vstoupil dobrovolně do srbské armády. František Kryštof však nebyl pouze vojákem, ale také schopným literátem. 

Pokračovat ve čtení

Plk. gen št. in memoriam Ladislav Preininger

V roce 2001 vyšly knižně deníkové zápisky Ladislava Preiningera, člena slavné roty "Nazdar", čs. legií ve Francii a důstojníka meziválečné čs. armády, popraveného během I. stanného práva, které k vydání připravila jeho dcera Milena Freimanová. Na letošní rok připravila ČsOL v rámci projektu Legie 100 jejich druhé vydání. Následující řády přibližují ve zkratce jeho životní cestu. 

Pokračovat ve čtení